Vánoční svátky a období těsně po nich bývaly v dřívějších dobách v útulcích dobou nejhorší. Ocitali se tu psi, kteří se ztratili o silvestrovské noci, ale také ti, co se stali nechtěnými vánočními dary.

„Přelom roku samozřejmě provází zvýšený počet umístěných zvířat, ale ve většině případů se jedná o následky pyrotechnických radovánek," vypráví Vladimír Kössl 
z útulku a odchytové stanice Animal Rescue v českobudějovické Novohradské ulici.  „Mnoho domácích mazlíčků při odpalování dělbuchů a ohňostrojů v panice uteče a v lepším případě se následně dostane do útulků," dodává s tím, že tito pejsci také zpravidla velmi rychle odcházejí se svými majiteli zpět domů.

„Musím říct, že letos to tak ani nebylo. Spíše bych řekla, že tendence je klesající," říká Jana Karlíčková, provozovatelka městského útulku 
v Českých Budějovicích. „Lidé jsou v tomto ohledu asi více zodpovědní," dodává.

„Nezodpovědní lidé se zvířat zbavují kdykoliv. Nezávisí to na žádném ročním období," myslí si Vladimír Kössl z Animal Rescue. „Příkladem mohou být tři opuštěná štěňata, která jsme přijali pět dní před Štědrým dnem," doplňuje.

Štěňat se podle slov Jany Karlíčkové z českobudějovického městského útulku lidé zbavují nejčastěji. „Lidé nemají představu o tom, co péče o ně obnáší," říká Jana Karlíčková. Podotýká, že štěně je jako malé dítě.

Druhou skupinou zvířat, která se často ocitají bez domova, jsou psi ve věku od šesti do devíti měsíců. „To už jsou pejsci, s nimiž je třeba začít nějakým způsobem pracovat," vysvětluje Jana Karlíčková. Třetí skupinu pak tvoří psi starší. Ti se totiž mnohdy stávají nechtěným dědictvím, když zemře jejich původní majitel.

Práce v útulku  s sebou přináší i chvíle radostné. To když se podaří najít některému 
z psů  vhodný domov. „Měla jsem tu asi šestiletého pejska Shiba Inu. Je to svobodomyslné zvíře, ten každého za pána neuzná a navíc to trvá dlouho," vysvětluje Jana Karlíčková s tím, že na nového majitele si tak pes musel nějaký čas počkat.

„Jednou přišel takový svobodomyslný pán. Prostě si 
k sobě sedli," vypráví Jana Karlíčková a pokračuje:  „Také mu ale občas pes utekl a přišel zpátky k nám. Pán bydlel někde na sídlišti Šumava,  takže ten pejsek dobře věděl, kam patří," usmívá se ještě dnes při vzpomínce Jana Karlíčková.

Radostných okamžiků zažil hned několik v průběhu mnoha let, kdy pracuje jako provozovatel útulku, také Vladimír Kössl. „Nedá se zapomenout na chvíle,  kdy majitelé i psi  při shledání radostně skákali 
a páníček přitom střídavě objímal psa i mne," vypráví Vladimír Kössl.

Strážníci chytali už i losa a hroznýšeLidé je volají převážně k odchytům psů. Zachraňovali ale třeba i plovoucí losy, ježky nebo dokonce hroznýše. I takový může být jeden obyčejný den psovodů budějovické městské policie.

„V loňském roce jsme třeba odchytávali ježky, labutě nebo i jiné menší ptactvo," vyjmenovává Martin Janeček, velitel psovodů Městské policie v Českých Budějovicích 
s tím, že nejvíce bylo samozřejmě psů. „Celkem jsme jich loni odchytli 526," dodává.
Na zatoulaného psa většinou strážníky upozorní zavoláním na stanici nějaký občan. Do terénu tak vyrazí dvojice, kterou tvoří odchytář 
a psovod, jenž má s sebou psa.

Budějovičtí strážníci mají 
k dispozici čtyři psy, jednoho vlčáka a tři rotvajlery. „Veliké, padesátikilové pejsky," dodává se smíchem velitel psovodů.

Zvířata jsou pomocníky strážníků v lecjakých situacích. Někdy vyhledávají ukryté osoby, jindy zase pro změnu střeží osobu při bezpečnostní prohlídce. „Pes je schopen prohledávaného střežit a v případě nutnosti také zakročit," vyjmenovává schopnosti policejních psů Martin Janeček.  Svůj nezastupitelný význam mají psi 
i při  kontrole nočního pořádku.

„Když do restaurace, jejíž návštěvníci porušují noční klid, přijedeme s padesátikilovým rotvajlerem, tak to trochu respektu budí," říká Martin Janeček a pokračuje:  „Zvlášť když pak třeba psovi sundáme košík, to na lidi psychologicky působí," vypráví Martin Janeček. „Když pak pes zívne, tak to  stojí za to," směje se.

Psovodi, kteří zrovna nejsou ve službě, mají  své psy u sebe doma. „Jsou to takoví mazlíci," dodává Martin Janeček.  Psovodem je už osm let a za sebou má mnoho odchytů.

„To se stává téměř každou službu,"  říká Martin Janeček s tím, že s většinou psů to jde po dobrém. „Na dobré slovo se jich tak 80, možná 90 procent nechá odchytit a připnout na vodítko. Pak s námi bez problémů jdou do útulku," vypráví Martin Janeček. Při odchytu psů si strážníci pomáhají piškoty 
a dalšími různými pamlsky, které zvířatům šmakují.

Ne se všemi psy ale strážníci mají snadnou práci. Někteří se bojí a utečou. Další se chovají agresivně. „V takových případech se nám hodí odchytové a takzvané distanční tyče, v nejhorším případě máme i narkotika," popisuje Martin Janeček jednotlivé situace, které můžou při odchytu psů nastat.

Většina případů končí šťastně – shledáním ztraceného psa a jeho majitele.  „Stává se často, že lidé přijdou do útulku a jsou šťastní, když tam psa najdou," vypráví Martin Janeček. Taková chvíle je pro všechny veselá.

„Je to takový příjemný pocit, když psa můžeme předat majiteli, zvlášť když je to do dobrých rukou," zdůrazňuje velitel českobudějovických psovodů, že to bohužel není samozřejmostí.

„Poznáte to třeba na tom, když si majitel přijde po dni, po dvou do útulku pro psa 
a první, co má, je tendence psovi nařezat za to, že utekl," líčí Martin Janeček své zkušenosti s tím, že pes v tu chvíli nemá nejmenší ponětí, proč by měl dostat.

„Pes se trestá v okamžiku, kdy něco provede, ne den potom," radí českobudějovický policista. „Už v tu chvíli je mi tak jasné, že ten člověk o psech moc neví," dodává Martin Janeček s tím, že se vždycky při případném podezření na týrání postupuje ve spolupráci  s příslušnými orgány. 

KLÁRA SKÁLOVÁ