V 89 letech učí děti lásce ke včelám

„To vyplynulo tak nějak přirozeně,“ říká s úsměvem Josef Lundák. „Asi dvakrát se udělalo ve škole náborové povídání o včelách s tím, aby se přihlásily děti, které by se chtěly o včelařství dozvědět víc. A tak ke mně začaly chodit děti. Některé postupně odešly kvůli jiným zájmům, některé zůstaly,“ dodává 89letý včelař s tím, že dnes má v kroužku převážně kluky. S nimi se schází v příbytku stojícím nedaleko jeho domu, kde spolu nejen probírají teorii, ale také vyrábí jejich vlastní úly, aby je následně mohli osadit včelami a pak už je veškerá práce na klucích.

„Když si kluci s něčím neví rady, tak se k nim buďto přijedu podívat, jak to dělají, nebo se poradíme po telefonu,“ vypráví Josef Lundák, pro kterého jsou včely celoživotním koníčkem. Bez lásky k nim by to ale dle jeho slov dělat nešlo. „My jsme stejně jen takoví pomocníci včel. Myslíme si, že jim pomáháme, ale oni mají svůj gen a jedou si podle sebe. Dřív se o ně nikdo nestaral a přežily to, dokonce tisíce let, přežijí tak i teď,“ říká zasloužilý jihočeský včelař a na otázku, kolik let se včely vlastně dožívají, odpovídá:  „To je rozdílné. Týden od vylíhnutí jsou to mladušky, které jsou jen v úle. Ze včel, které se vylíhnou po dalším týdnu, se stávají lítavky, které létají pro vodu, pyl, nektar, a taková včela přežije jen dva měsíce, protože se v podstatě upracuje. To ale není pro včelstvo nijak zásadní. Včely, které umírají opotřebením, totiž okamžitě nahradí další a tím se včelstvo udržuje. Příroda to má dobře vymyšlené, protože v době toho největšího rozvoje klade matka nejvíce oplodněných vajíček, čím víc ubývá v přírodě snůšky, tím méně matka vajíčka klade. V období července a srpna, kdy matka klade nejvíc, už se líhnou včely dlouhověké. To jsou včely, které venku nemají tolik práce, protože už přináší pyl jen čistě pro svou potřebu, a tak žijí vesměs až do dubna dalšího roku,“ vysvětluje na závěr Josef Lundák.