Naše ochotná průvodkyně po evropských institucích v Bruselu Maria Isabel Rodilla se spiklenecky usmívá. „Vezmu vás do třináctého patra, kde sedí předseda Evropské komise José Manuel Barroso s ostatními eurokomisaři. Nikdo z návštěvníků tam nesmí, ale vás tam vezmu.“

Barrosův zvoneček
Jedeme protekčně do třináctého patra. Zvláštností zdejších výtahů je fakt, že tlačítka jsou venku, nikoliv uvnitř. Ostraha má vše pod kontrolou a ví o každém vašem kroku i o tom, kam jedete.

Vcházíme do místnosti, kde se obrazně řečeno rozhoduje o budoucnosti Evropy. Místnost s pohodlnými křesly, jmenovky komisařů na stolech. Našel jsem i místo českého Štefana Füleho, který má na starosti rozšíření EU a evropskou politiku sousedství.
Pohodlné křeslo v čele láká většinu z nás. Navzájem se fotíme za stolem, kde jinak sedí José Manuel Barroso. Jak by nám to slušelo v křesle předsedy Evropské komise? Na stole leží Barrosův zvoneček jako z pohádky, stačí vzít a zazvonit.

Zajímáme se o bezpečnost téhle místnosti.
„Zdejší okna jsou z neprůstřelného skla,“ vysvětluje naše průvodkyně.
„Jsou tak upravená, že se od nich případná střela odrazí zpátky.“ Ještě se skočit podívat na zdejší pánskou toaletu, abych věděl, kam chodí jeden z nejmocnějších mužů Evropy, a hurá k výtahu.

Je pondělí odpoledne a první den třídenního nabitého pobytu v Bruselu je skoro u konce. Studijní cestu pro novináře do evropských institucí pořádala Informační kancelář Evropského parlamentu v České republice.

Mezi dvěma desítkami novinářů byli i zástupci Deníků.
Čekaly nás návštěvy Evropské komise i Evropského parlamentu, setkali jsme se s několika českými i slovenskými europoslanci a s tiskovými mluvčími českých delegací jednotlivých frakcí.

Na chodbě parlamentu leží zelené bedny z umělé hmoty. „Stěhujeme se do Štrasburku na jednání,“ prozrazuje Marek Hannibal z tiskového oddělení Evropské lidové strany. Jednou za čas se totiž pracovníci stěhují na pár dní z Bruselu, a i když na to skoro všichni tajně nadávají, nikdo se neodváží proti tomu protestovat.

„Někdo bedny plní papíry, které potřebuje k práci, někdo si tam může dát třeba pivo,“ usmívá se Marek Hannibal.
„Kdo má věcí víc, můžu poprosit kolegu a dát dokumenty k němu. Bedny pak odvezou před kanceláře ve Štrasburku, kde je najdete u svých dveřích. A víte, kteří úředníci nechávají přes den otevřené dveře na chodbu? Třeba Italové, zatímco my nebo Němci máme vždycky zavřeno. Svědčí to o národní povaze a družnosti. “

Vesmírné války
V pravé poledne zrovna probíhá tisková konference eurokomisaře pro průmysl a podnikání Antonia Tajani ohledně navigačního programu Galileo, ve kterém se několik let angažuje i jihočeský europoslanec Vladimír Remek. Slova eurokomisaře jsou tlumočena do všech jazyků zemí Evropské unie, takže ho pohodlně poslucháme ve sluchátkách v češtině.
„První satelity projektu Galileo vypustíme v říjnu,“ říká Tajani. „Celkem projekt vychází na 3,4 miliardy euro, ale něco ještě ušetříme. Galileo je evropský projekt, který konkuruje americkému projektu GPS. Nejedná se o vesmírné války, ale jde o službu. Když se oba projekty zkombinují, dosáhneme větší přesnosti při určování polohy. “

Tiskovou konferenci přenášejí televizní novináři. V budově Evropské komise je totiž audiovizuální studio.
„Je tu akreditována asi tisícovka novinářů, pro které jsou všechny naše služby zdarma,“ prozrazuje Martyn Jones. „Zajistíme vám natáčení rozhovoru s kým chcete. Když se s někým domluvíte, aby přišel sem k nám do studia, můžete být třeba v Praze. Dotyčná osoba sem přijde a rozhovor můžete udělat s pomocí techniky na dálku.“

Význam Evropské komise a parlamentu si prý Češi zatím ještě tolik neuvědomují.
„Například Němci nebo Britové tady mají třicet televizních novinářů, Češi jediného,“ prozrazuje Martyn Jones. Skutečnost, že česká média o dění v institucích moc neinformuje, přiznává i zpravodaj Českého rozhlasu Pavel Novák.
„Jsem tu na čtyři roky, předtím jsem byl ve Varšavě. Mám na starosti dění v evropských institucích, ale i co se děje v NATO, u soudního dvora, v celé Belgii, Holandsku a Lucembursku,“ vypočítává akvitivy zástupce veřejnoprávní rozhlasové stanice.
„Dva roky tady sbíráte zkušenosti a kontakty, a když už se dokážete orientovat, už zase abyste jel domů,“ říká Pavel Novák s tím, že jiná zahraniční média tady mají zpravodaje na delší dobu.

Temelín stmeluje
Česká republika má celkem 22 europoslanců, stejně jako např. Maďarsko nebo Řecko. K nejvlivnějším českým europoslancům patří Jan Zahradil, který šéfuje frakci Evropští konzervativci a reformisté. Působí ve výboru pro mezinárodní obchod.

A jak spolu čeští europoslanci v Bruselu vycházejí? „Hrát si na umělou jednotu za každou cenu by bylo asi pokrytectvím,“ přiznává Jan Zahradil.
„Určitě jsme ale zajedno v otázkách podpory jaderné energetiky,“ zdůrazňuje Jan Zahradil skutečnost, že Česká republika se kvůli soběstačnosti a suverenitě jaderných elektráren nevzdá.

Jan Zahradil působil několik let v českém parlamentu, a může proto srovnávat úroveň a chování českých a zahraničních politiků.
„Tady je to na vyšší úrovni,“ říká diplomaticky.
„Na svůj příspěvek v parlamentu máte dvě minuty, a když ho přetáhnete a nereagujete na světelnou nebo zvukovou výstrahu, tak vám vypnou mikrofon. Není čas se vykecávat jako v českém parlamentu,“ říká.
„I když i tady si lidé občas vynadají, mají politická jednání štábní kulturu a je to slušnější než v Praze.“

Poslanci jsou motivováni chodit na jednání.
„Za neúčast na hlasování jsou totiž finanční sankce. Kdo nechodí, přijde o polovinu paušálu na náhrady,“ říká.

Češi se v Bruselu neztratí a jsou jich tady služebně stovky. „V Evropské komisi pracuje 442 Čechů, v Radě Evropské unie dalších 60,“ prozrazuje Radek Honzák, tiskový mluvčí Stálého zastoupení ČR při Evropské unii.
„V Bruselu celkem žije na dva tisíce Čechů, takže se jedná o jednu z největších komunit, kterou v zahraničí máme.“

S některými se minulý týden setkal i český prezident Václav Klaus, který ve stejnou dobu jako my Brusel navštívil.

Jedna z budov Evropské komise, sídlící na rue Van Maerlant, je celkem netypická a vypadá jako kostel.
„Až do sedmdesátých let tady byl klášter,“ prozrazuje průvodkyně Maria Isabel Rodilla.
„Za druhé světové války tu dokonce ukrývali židovské děti. A to přímo naproti přes ulici sídlilo gestapo. Nedávno se tu zastavil jeden člověk, kterého tu jako dítě ukrývali. Přišel se podívat ze sentimentu do míst, kde za války trávil dětství a kde mu zachránili život.“

Jihočeši mohou v Bruselu navštívit i Stálou kancelář Jihočeského kraje. „Chodí sem k nám s dotazy a žádostmi Češi i Belgičané,“ prozrazuje stážistka Hana Kolářová, studentka Jihočeské univerzity, která zde tři měsíce působí.
„Teď tu v Bruselu budev pátek 17. června Czech Street Party. Vystoupí na ní mimo jiné skupiny Chinaski a Ready Kirken, českoamerická zpěvačka Tonya Graves a legendární Ivan Mládek s Banjo Bandem.“

Jak psát o Bruselu?
Třídenní exkurze po evropských institucích je u konce. „Jak o tom všem napsat k nám do regionálních novin,“ lámou si hlavu kolegové ze severomoravských i západočeských Deníků.

Kvůli islandské sopce se někteří z nás obávají, zda poletí letadlo. Naštěstí letí.
Odlétáme z Bruselu s úředníky, pro které je cestování do hlavního města unie všední záležitostí.

V uších nám znějí slova tiskových mluvčích, se kterými jsme se po tři dni potkávali.
„Češi se stále ještě nenaučili přijímat informace z Bruselu jako něco samozřejmého. Zahraniční novináři dávají informace o tom, co se děje v Evropském parlamentu, na své domácí stránky. Česká média dají dění z Bruselu v lepším případě na stránku ze zahraničí, nebo vůbec ne. Což je špatně, ale snad se to zlepší,“ doufají čeští zástupci, akreditovaní v Bruselu.

Tip:Informace o zastoupení Evropské komise v ČR a o aktualitách z EU najdete na stránkách www.evropska–unie.cz