Koncertní hala navržená slavným architektem Janem Kaplickým, která kvůli svému vzhledu dostala název Rejnok, měla stát v krajském městě. Projekt a přípravu stavby však tehdejší vedení města v roce 2014 zastavilo. Nikdy se totiž nenašel vhodný investor.

Stavba se nepovedla ani v Praze

Rejnoka chtěla později stavět samospráva Prahy, ale požadovala rozšíření kapacity. Vdova po Janu Kaplickém Eliška Kaplicky pro Deník v prosinci 2017 uvedla, že stavba patří do Budějovic. „Došla jsem k názoru, že v projektu Rejnoka zvětšovat kapacitu beze změny původního projektu nelze,“ dodala. A proto Rejnok nikdy nevyrostl ani v hlavním městě.

Přesunutí Rejnoka do Prahy neschvaloval ani Antonín Kazil z vedení Jihočeské společnosti přátel hudby (JSPH). „Je to lumpárna prvního řádu. Jan Kaplický projektoval pro Prahu knihovnu a pro České Budějovice koncertní sál. Jestli chtějí, ať si tam postaví knihovnu. Není dost dobře možné to přesazovat jako kedlubny, jak se komu zlíbí," komentoval v roce 2016.

Kaplického rejnok (na snímku vizualizace).
Kaplického Rejnoka chtějí stavět Pražané

Kaplického Rejnok

Zamýšlená českobudějovická stavba se střechou pokrytou černými skly dostala díky tvaru a barvě přezdívku Rejnok. Architekt Jan Kaplický (1937-2009) dokončil studii tak, že šlo o nejdopracovanější dílo v Čechách, Rejnoka navrhl přímo na míru pro Budějovice, osobně jej v jihočeské metropoli představil v roce 2008. O rok později v 71 letech bohužel náhle zemřel. Objekt měl mít trojúhelníkový půdorys a rozprostírat se na rozloze 1,5 hektaru v lokalitě Čtyři Dvory v areálu bývalých kasáren.

Multifunkční koncertní a kongresové centrum mělo disponovat dvěma koncertními sály s kapacitou tisíc a 400 hostů, stavět ho chtěla Jihočeská společnost přátel hudby (JSPH), ale dlouhodobě nemohla sehnat solventního investora. Magistrát stavbu podporoval, ale upozornil, že ji nemůže financovat. Rozhodl se ale poskytnout pozemky, které nebylo možné blokovat donekonečna. V Českých Budějovicích měla stavba dokonce územní rozhodnutí, na stavební povolení už nedošlo z výše uvedených důvodů.

Tunel a ostrov zůstaly u vizí

Dalším neuskutečněným projektem je například železniční tunel, který měl spojit jižní Čechy s Rakouskem a pokračovat až k Jaderskému moři. Nerealizovaná železniční trať měla začínat v Českých Budějovicích, tunel měl stát asi osm až deset kilometrů od nich, nořit se měl do Novohradských hor. Železnice měla sloužit osobní i nákladní dopravě, cesta k moři měla trvat necelých pět hodin. První zastávkou měl být rakouský Linz a cílovou stanicí přístav Koper ve Slovinsku.

Z ČR až na Jadran

Megalomanský projekt vznikl v roce 1975 v hlavě profesora Karla Žlábka, a pokud by se dotáhl do konce, mohlo mít Československo ostrov Adriaport na pobřeží Slovinska. Trať měla být dlouhá 410 kilometrů, z toho 350 kilometrů mělo vést pod povrchem země. Denně mělo na trať vyjet 220 nákladních vlaků a 36 osobních souprav, nejvyšší rychlost byla odhadována na 160 kilometrů v hodině. Z vytěženého materiálu z ražby tunelu měl vzniknout český ostrov Adriaport s přístavem. Vznikla by tak nová obchodní cesta evropského významu. Původně nešlo o rozvoj turismu, ale o mezinárodní obchod s tehdejší Jugoslávií.

Plán bohužel zůstal jen na papíře, i když byl odborně prověřen společností Pragoprojekt v roce 1979. Cena na výstavbu se už v té době pohybovala kolem 300 miliard korun. Realizaci zatrhnul Sovětský svaz, který si nepřál, aby Češi měli unikátní cestu za železnou oponu. Oficiálně však byl projekt zastaven pro nedostatek finančních zdrojů.

Pohled na chátrající nikdy nedokončenou budovu překladového terminálu jindřichohradeckého vlakového nádraží. Prostor se stal především rájem bezdomovců.
Nedostavěné kontejnerové překladiště stále chátrá

Kontejnerové překladiště nedostavěli

Finální podoby se nedočkala ani megalomanská stavba z období totality v Jindřichově Hradci. Objekty, které měly fungovat jako sklady a železniční překladiště pro velkokapacitní kontejnery, nikdy nesloužily svému účelu. Už řadu let zarůstají vegetací a využívají je squateři a bezdomovci, schází se tu i místní omladina.

Někdejší přednosta okresního úřadu a člen správní rady Českých drah Zdeněk Žemlička už dříve Deníku vysvětlil, proč nemovitost a stavba nikdy nesloužila své funkci. Po sametové revoluci prý propočty ukázaly, že na Jindřichohradecku není tak velký objem průmyslové výroby, aby se využila celková kapacita terminálu. „Převládla myšlenka, že by podobné terminály měly vznikat ve větších, především krajských městech,“ vysvětlil Žemlička.

České dráhy byly ochotné podle jeho slov pozemek prodat, jednaly se samosprávou Jindřichova Hradce o získání pozemků a budov pro vybudování průmyslové zóny. „Vedení města ale argumentovalo příliš vysokou cenou,“ naznačil, proč se prodej nikdy neuskutečnil. Na místě prý byla vybudována i vlečka. O areál měly zájem i soukromé dopravní společnosti, ale k prodeji nikdy nedošlo. Neutěšený stav tak zůstává dodnes.