V roce 1906 se začal stavět v rohovém prostoru mezi ulicemi Kněžská, Hradební a Na Mlýnské stoce secesní dům s restaurací a kavárnou Václava Volbrechta. Stavěl ho stavitel Jaroslav Teslík podle projektu Josefa Pfeffermanna.

V srpnu 1906 už byl postaven, soudě podle zprávy v Jihočeských listech ze dne 27. srpna 1906: „Při kopání základů pro lednici v nově vystavěné budově plzeňské restaurace Volbrechtovy byly nalezeny v sobotu dne 25. srpna 1906 čtyři lidské kostry. Ležely vesměs obličejem k zemi a dle všeho byly obětí nějakého zločinu. Na těchto místech, jak známo, bylo nalezeno již více lidských koster." Předtím v červnu 1906 dvě kostry a před několika lety také dvě kostry. Mrtvoly ležely v zemi asi 80 let, takže prakticky nebylo pamětníka ani pohřešovaných. Lednice se dostavěla a kavárna otevřela.

Václav Volbrecht se narodil 23. června 1868 v Plzni. (Na přelomu 19. a 20. století se Václav i jeho bratr Ludvík psali Vollbrechtovi s dvěma „l", ale časem se ustálilo v příjmení jedno „l".) Do města se přestěhoval v roce 1888. Pracoval jako vrchní číšník v nádražní restauraci, kterou vedl jeho o dva roky starší bratr Ludvík. To byla restaurace ve starém nádraží.

V roce 1895 převzal Ludvík Volbrecht hotel U města Budějovic naproti starému nádraží a Václav Volbrecht kavárnu v ulici U Černé věže. V tehdy Sterneckově ulici měl kavárnu vedle obchodního domu „Švejda" do roku 1905. Potom nastala zlaté éra kavárny Volbrechtovy v Kněžské ulici.

Dne 1. července 1912 si kavárnu Václava Volbrechta pronajal Václav Vaněk, dlouholetý vrchní číšník u Volbrechtů. Václav Volbrecht mu kavárnu a Plzeňskou restauraci předal pravděpodobně v době, kdy byl již nemocen, poněvadž toho roku dne 8. října zemřel. Areál nadále podle předávací smlouvy nesl název U Volbrechtů.

Podle odevzdací listiny ze dne 6. února 1913 zdědila polovici domu po svém zemřelém manželovi Anna Volbrechtová. Václav Vaněk vedl kavárnu a restauraci v období 1. republiky. Ještě stále do roku 1950 za restauratérů Leopolda Nováka a Bohuslava Filipa to bylo U Volbrechtů. Vlastně dodnes, i když dům potom obsadila Krajská politická škola KSČ a později univerzita zvaná VUML. O univerzitu VUML byl takový zájem, že se secesní dům musel v roce 1974 přistavět. Přistavěl a nastavěl se tak, že zmizela jedinečná budějovická pfeffermannovská secese.

Ludvík Volbrecht předal ke dni 4. října 1901 hotel U města Budějovic Janu Volákovi, který předtím působil v Táboře, a najal si od protivínského pivovaru Protivínskou pivnici U Slovanů na rohu Jírovcovy a Na Sadech. Dosavadní restauratér U Slovanů Jaroslav Holler přešel do hostince U zastávky na Pražské. Stejně jako U města Budějovic zařídil Ludvík Volbrecht U Slovanů elegantní zahradní restauraci s besídkou. Léty postupoval „na lepší". Od 1. srpna 1909 si najal hotel U zlatého slunce na náměstí.

Na restauraci U Slovanů přišel Petr Podlaha, dosud hostinský U města Písku na rohu Lannovky. Hotel Slunce tehdy vlastnil Karel Čertík, který hotel následujícího roku 1910 prodal Obchodnímu a průmyslovému družstvu (Česká zastavárna). Asi tam byly nějaké problémy, poněvadž Ludvík Volbrecht ze „Slunce" odešel. Poté se celý objekt hotelu přestavoval. Ludvík Volbrecht, bývalý hoteliér „U slunce" s chotí Marií koupili v roce 1911 od manželů Josefa a Josefiny Iglerových dům s hostincem U české koruny na rohu ulic 28. října a Smetanovy za 40.000 K. Ale hned roku 1912 koupila dům s hostincem U české koruny od Volbrechtů hostinská paní Šebestová z Budějovické pivnice za 58.400 K. Zejména kavárnou Václava Volbrechta „procházela" historie města.

JAN SCHINKO