Developer a investor stavby Petr Toušek dnes vzpomíná na to, že možná ještě těžší než postavit unikátní stavbu s autobusovým nádražím na střeše bylo přesvědčit tehdejší představitele města či úředníky, aby její vznik vůbec umožnili.

Od doby, kdy na rohu ulic Žižkova a Nádražní začala tato stavba růst, právě uplynulo deset let. Přípravy stavby, její průběh, ale i současnost a budoucnost Mercury Centra mapuje čtyřdílný seriál, který můžete v Deníku číst každou druhou sobotu.

„Všude, kam jsem přišel se studií naznačující, že autobusy budou jezdit na střechu obchodního centra, jsem měl problémy s obhajováním tohoto záměru," připomíná 
Petr Toušek. „Těžké bylo přesvědčit konzervativní bankéře, aby dali peníze na vznik tohoto odvážného projektu. A dále bylo těžké přesvědčit společně s bankou vedení radnice, že nepřijde šílený investor, nevykope obrovskou jámu do země a pak mu nedojdou peníze na dokončení stavby," popisuje developer.

Potíže s přípravou stavby se nakonec podařilo překonat a nedaleko od centra Budějovic vyrostlo dopravně-obchodní centrum, kde se na ploše deseti tisíc metrů čtverečních každý den potká průměrně 23 tisíc lidí, tedy jedno středně velké okresní město.

Když pro stavbu získal investor povolení, vyhráno ještě zdaleka nebylo. I při samotném budování bylo třeba řešit mnoho problémů.
„Problém lokality, kde Mercury vzniklo, je její podloží. Historicky tady byl rybník. Počítali jsme s tím, že tudy protéká podzemní potok. Ale když jsme vyhloubili šestnáctimetrovou jámu, abychom do ní mohli umístit základy, zjistili jsme, že tudy teče řeka. Tu jsme schovali do podzemní roury," líčí Petr Toušek.

Kvůli nestabilnímu podloží museli architekti z českobudějovického Ateliéru 8000 vymyslet zcela unikátní ukotvení budovy. Obrovskou betonovou vanu drží v zemi obří betonové piloty. A jelikož na střechu stavby vyjíždějí po zastřešené mostní konstrukci těžké autobusy, celá stavba se logicky hýbe. „I to je důvod občasných otřesů budovy, kterých mohou být návštěvníci Mercury Centra svědky. Je fakt, že neexistuje žádná jiná podobná stavba, na které bychom měli možnost se učit. I proto se některé úpravy průběžně dokončují za provozu. Nicméně za sebe můžu všechny ujistit, že Mercury Centrum rozhodně nespadne," říká Petr Toušek.

Architekt evropského formátu, dnes již zesnulý architekt Jiří Střítecký z Ateliéru 8000, ve svých pamětech připomíná, že stavba Mercury Centra začala na podzim roku 2005. „Když se dělala jáma, ležel jsem v nemocnici na traumačce s přeraženou nohou," píše Jiří Střítecký. Dodává, že informace o tom, jak stavba postupuje, měl alespoň zprostředkovaně od svých kolegů. „Na stavbu jsem se poprvé dostal až v březnu s berlemi, ale podařilo se mi slézt po žebříku do druhého podzemí," vzpomíná architekt ve svých zápiscích a připojuje: „Kromě šestiměsíčního skluzu se na stavbě nic mimořádného nestalo, díky Bohu, jak se říká. Snad jen dvě významnější příhody," naznačuje a vzápětí prozrazuje, že části zastřešené mostní konstrukce, po níž vyjíždějí autobusy na střechu centra a jež má pro svou podobu přezdívku drak, museli stavbaři několikrát zbořit kvůli sesunutým izolacím, nezhutněnému betonu nebo problémům s armaturou. Stalo se i to, že když dělníci natavovali živičné izolace na střeše, převrátili propanbutanovou láhev do hořícího asfaltu. „Oheň, rána jak z děla. Láhev bouchla, naštěstí se všichni stačili schovat, a tak zařvaly jen výlohy u nástupní haly autobusáku."

Kvůli zmíněnému skluzu při stavbě se nakonec Mercury otevíralo nadvakrát – nejdříve obchodní úsek, pět měsíců nato autobusové nádraží.