Lze stručně nastínit, jaká cesta vás dovedla až do Horké vany?
Do Budějovic jsem přišla 
po studiích Dějin umění v Praze, abych pracovala v o. p. s. Bazilika.  Přišli jsme sem spolu s mým současným manželem a spoluprovozovatelem Horké vany – Ondřejem Doležalem. Před dvěma lety  skončil kulturní klub Solnice a my jsme se rozhodli navázat na dobrou tradici a založit nový kulturní klub spolu.

Máte vzdělání „v oboru" nebo jste se provozovatelkou klubu „prostě stala"?
Vzdělání máme oba různá, většinou velmi nepraktická. Studovala jsem nejdříve galerijnictví v Plzni, pak dějiny umění na FF UK v Praze a současně také tvůrčí fotografii na Institutu tvůrčí fotografie 
v Opavě. Většina mých studií se mi sice pro kulturní klub hodí, ale jedině galerijnictví, které obsahovalo velkou část přednášek na ekonomické fakultě, mi pomáhá i v praktických věcech. Ondra studoval herectví na Damu a práva 
na UK v Praze.

Jak dlouho funguje Horká vana a kam byste ji kulturně v Budějovicích zařadila?
Vana funguje od roku 2011 a jedná se o komornější kulturní klub. Museli  jsme dramaturgii klubu přizpůsobit hlavně „hlukově" tomu, že je Vana umístěna v obytném domě. Sice je naším hlavním záměrem pořádat malá divadelní představení a koncerty, ale velkou část tvoří také přednášky, debaty, čtení a tak dále. K tomu se přidal částečný přesah do „komunitního" života, částečně aktivismus a spolupráce s některými organizacemi jako je například Arpida, jejíž klienti k nám dochází každé středeční dopoledne a zkouší si za pomocí svých asistentů a našich barmanů práci v kavárně.

Co byste označila za váš nejoblíbenější pořad – váš osobně a pak i návštěvníků?
To bych asi nedokázala jednoznačně říct. Letos se například povedl koncert Yvonne Sanchez, tešíme se na Vlastu Redla, nebo Divadlo na tahu, které vede Andrej Krob. Přijede v prosinci s Fyzikem a jeptiškou. Mám čím dál radši sobotní pohádky pro děti, protože kulturní život vychovává k větší otevřenosti. Osobně mě velmi mrzí, že letos v létě se tak moc vyhrotily tendence budějovických obyvatel k rasismu, proto jsem moc ráda třeba za každého rodiče, který v sobotu ráno vstává a chodí s dětmi na loutkovou pohádku, místo toho, aby nechal děti vyrůstat bezcílně u TV nebo s počítačem.

Jak dlouho dopředu máte pořady rozplánované?
To je různé, některé jsou naplánované dlouho dopředu, některé přicházejí na poslední chvíli před posláním programu do tisku. Některé akce u nás pořádají jiní organizátoři a využívají náš prostor, to bývají programy, které zařazujeme někdy i těsně před uzavírkou programu.

Jste scénou i začínajících autorů nebo sázíte hlavně na osvědčené interprety?
Myslím, že kombinujeme obojí. Osvědčení autoři pomáhají vytvářet „obličej" klubu a začínající pak mají možnost se v rámci určité scény ukázat. Považujeme za důležité, aby publikum chtělo poznávat neznámé.

Jaké jsou výhody a naopak třeba nevýhody prostorového uspořádání Horké vany?
Největší nevýhoda je to hlukové omezení, výhodou je rozdělení prostoru na kuřácký a nekuřácký sál. Kdo přijde na kulturu, nemusí být v zakouřeném místě. Za velkou přednost považuji i to, že pobýváme v krásných zaklenutých prostorách, po několika letech strávených v Solnici si ani neumím představit, „okulturňovat" sádrokaroton a plastová okna. Ale vážně, za to, že můžeme pobývat v historickém objektu, který má duši jsem moc vděčná.

Víte, co zde bylo před vámi?
Dříve zde byl antikvariát Tyché. Těsně před námi tu asi rok už nebylo nic. O prostor mělo zájem například ochotnické divadlo, ale ukázalo se, že by jim prostor zcela nevyhovoval a získali pak později jiné útočiště.
Přetahujete se třeba se Slavií o obecenstvo?
Neznám asi žádný kulturní podnik, který by se hravě uživil. Ale myslím, že necítíme, že bychom se s někým přetahovali. Spolu s dalšími menšími kulturními kluby včetně Slávie máme kolizní kalendář, abychom věděli, co kdo dělá a neuváděli ve stejný den podobný typ akcí. To nám hodně pomáhá.

A co je váš nejbližší větší cíl?
Blíží se prosinec, což je takový vrchol kulturní sezóny, do konce roku přijede například Josef Somr se svým dramatickým čtením knihy Stařec a moře, dále zmiňované Divadlo na tahu, Vlasta Redl, Vladimír Merta…