„Mají tam výzkumnou terénní stanici, která disponuje jedním ze tří funkčních jeřábů v mírném pásu. Ten umožňuje dostat se do korunového patra stromů, kde žije většina živočichů. To pro nás byl první impuls ke spolupráci a druhým bylo to, že japonské lesy jsou druhově bohatší než porosty v Evropě," vysvětluje Martin Volf z Přírodovědecké fakulty.
Vědci se v korunách stromů zaměřují na býložravý hmyz. Sbírají tedy nejrůznější housenky, brouky a škůdce. „Naším cílem je provést podobný výzkum na několika místech světa a získaná data pak využijeme pro zpřesnění modelu, díky němuž můžeme předpovídat podobu společenstev býložravého hmyzu jen na základě toho, jak les vypadá. To znamená, že dokážeme říct, kolik tam žije druhů hmyzu či jak velké poškození budou působit škůdci. A s tím souvisí, kolik tam bude ptáků nebo savců. Budeme na základě modelu schopni i určit, na kterou oblast bychom se měli více zaměřit, která je cenná a měli bychom ji chránit," popisuje Martin Volf.
Japonsko je tedy pouze dílčí částí velkého výzkumu. Kromě něj jihočeští výzkumníci mají už data z České republiky a také Papuy Nové Guineje, kde dlouhá léta působí. Přesto je výzkum na ostrově Hokkaidó velmi důležitý. „Máme sice výsledky z Čech, tedy Evropy, ale ta je strašně atypická, protože tu během ledových dob vymřelo mnoho druhů. V Japonsku nebo severní Americe se to nestalo, takže jsou tam lesy mnohem bohatší. Když v lese na jižní Moravě vidíte asi sedm druhů dřevin, na stejné ploše v Japonsku jich bude dvacet," komentuje vědec.
close
zoom_in
Martin Volf strávil v Japonsku tři a půl měsíce. Hodně času věnoval práci v terénu, která navíc byla poměrně dobrodružná. „Abychom získali vzorky hmyzu, musíme vyjet jeřábem do korun stromů. A na některá místa se ani z jeřábu nedá dostat, takže tam musíme lézt po žebřících nebo se spouštět na laně. Lesy v Japonsku jsou trochu nižší než evropské, ale stejně se pohybujeme ve výšce kolem pětadvaceti metrů nad zemí," vypráví.
Při práci si podle svých slov příliš neuvědomoval, že je tak vysoko, protože jej obklopovaly větve a listí. Nepříjemný však byl silný vítr. Když začalo více foukat, vědcům se na vrcholcích stromů dělalo špatně a museli práci přerušit. Na místě vždy byli dva lidé, kteří pracovali v kabině jeřábu, a podpůrný tým na zemi. Kromě odborníků z Českých Budějovic se do výzkumu zapojili Japonci, jeden Ind a také Papuánec. Ten získal kontakty s Jihočeskou univerzitou právě díky jejímu působení na Papui Nové Guineji.
Všechen sebraný hmyz musí vědci mimo jiné vyfotografovat, označit štítkem a zapsat, na jakém stromě jej našli. Pak vzorky převáží do laboratoře. „Housenky se ve stadiu larvy špatně určují, takže je musíme dochovat do dospělosti. O všechny se v laboratoři staráme, krmíme je a tak dále," říká Martin Volf.
Na ostrově Hokkaidó je podle jeho slov krásná příroda, ale nepříliš příznivé počasí. „I když ostrov leží na podobné zeměpisné šířce jako Česká republika, tak je tam oproti Čechám zima. Počasí ochlazuje studený mořský proud a velmi často prší," popisuje.
Jihočeští vědci v Japonsku bydleli přímo ve výzkumné stanici. Ta je moderně zařízená, nechybí zde tekoucí voda ani připojení na internet. „Byl pro nás ale trochu nezvyk, že Japonci nejsou zvyklí mít soukromí. Člověk je tam neustále v místnosti s dalšími lidmi, spí se na zemi na rohožích vedle sebe. Každý má kouteček, kam si může odložit svoji tašku, a to je asi tak všechno," vzpomíná Martin Volf.
Stanice stojí v lese, kde se pracuje, takže neměl ani mnoho příležitostí podívat se do města. „Strávil jsem týden v Tokiu a pak jsme občas jezdili do Sappora, které je nedaleko stanice. Jinak jsme ale opravdu pracovali sedm dní v týdnu, housenky vyžadují stálou péči," směje se.
Pochvaluje si však spolupráci s japonskými vědci a studenty. „Japonci sou velice pracovití a hodně pečliví. Jen je potřeba se s nimi správně domluvit, protože oni opravdu udělají přesně to, co jim řeknete, což někdy může být paradoxně na škodu. Také mě trochu rozčilovalo, že neumějí říct: ne. Když chtějí něco odmítnout, říkají: možná. Rozhodně to ale byla nejpříjemnější z mých zahraničních zkušeností. Lidé jsou tam na sebe velice slušní, pořád se usmívají. To je pak trochu šok, když se vrátíte do Čech," komentuje.
Během pobytu si dosytosti užil také klasické japonské jídlo. Protože má rád sushi, ocenil, jak levně se dají na ostrově Hokkaidó pořídit čerstvé ryby. Jako většině cestovatelů mu trochu chyběl český chleba. „Zároveň je ale ta japonská rýže tak dobrá, jiná než u nás, že jsem si na ni moc zvykl. Vůbec mi nevadilo jíst ji každý den," dodává.
S ostatními vědci i lidmi na ulici se Češi dorozumívají obvykle anglicky. Podle Martina Volfa Japonci tuhle řeč většinou ovládají, jen ji někteří občas neradi používají. „Část z nich se stydí mluvit anglicky. Jak jsou perfekcionalisté a chtějí mít všechno dokonalé, tak raději nebudou mluvit vůbec, než aby udělali nějakou gramatickou chybu. Pasivně ale rozumí skvěle," popisuje.
close
zoom_in
V současné době už jsou všichni Češi zpátky doma. O zbývající nedospělé housenky v laboratoři se jim starají japonští kolegové. Ti pak také pošlou do Evropy výsledky a data potřebná k dalším analýzám. Příští rok se možná pracovníci Jihočeské univerzity na Hokkaidó ještě vrátí. Jejich výzkum je realizován v rámci projektu Centrum excelence pro globální studium funkce a biodiverzity lesních ekosystémů reg. č. CZ.1.07/2.3.00/20.0064. Projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.
Vědci by zároveň už chtěli odstartovat podobný výzkum v dalších částech světa. „Teď by se nám hodilo vyrazit do severní Ameriky. Tam jsou lesy také hodně jiné než v Evropě a data odtud by ideálně rozšířila naše dosavadní výsledky," uzavírá Martin Volf.
