„Co si dáte?" ptá se příjemný dívčí hlas a pomocí prstů pak kavárnice přečte Braillovým písmem sepsaný nápojový lístek. Zahučí kávovar a za chvíli na stole před vámi nahmatáte šálek s teplým, nikoliv vařícím nápojem.

„Tohle je má první opravdivá práce po maturitě," přiznává dvacetiletá Šarlota Kušnírová ze Ševětína, která letos úspěšně skončila studium na Biskupském gymnáziu. „Kávu mám moc ráda a na práci tady se těším. Potkáváme se tu v takovém prostředí, kde jsme si všichni rovni, ať sem přijde pan doktor nebo učitel. I když je tady tma, tak mezi sebou nic neskryjeme," přemýšlí nahlas a vrací se pak do období, kdy končila školu.

„Teď si myslím, že maturita byla lehká,  jenže tenkrát jsem to vnímala jinak. Nejvíc jsem se bála toho, jak bude maturitní zkouška uzpůsobena pro nás nevidomé, ale docela se to vydařilo. Z češtiny jsem si vytáhla Romea a Julii, ze španělštiny, protože jsem z ní maturovala jak profilově, tak státně, jsem měla jednu otázku na téma Latinská Amerika a druhou na Evropskou unii. Z angličtiny jsem si vytáhla Londýn," prozrazuje své jazykové dovednosti. „Ráda cestuji a chtěla bych se podívat do Španělska, do Madridu," svěřuje se kavárnice se znalostí  angličtiny a španělštiny.

„Německy se v jižních Čechách domluvím, ale tenhle jazyk mě na základní škole moc nebavil, proto jsem si na gymnáziu k angličtině přibrala raději španělštinu, kterou mluví celá Jižní Amerika. Kromě němčiny je to i jeden z jazyků, který se běžně používá v Evropské unii, proto bych se mohla živit lépe se španělštinou jako překladatelka," tvrdí.

„V budoucnu bych chtěla učit a věnovat se jazykům, které jsem studovala. To mě láká víc, než podnikat a otevřít si vlastní kavárnu doma v Ševětíně," usmívá se dívka, která si ze zrakového handicapu nedělá těžkou hlavu.

„Mám vadu nevyvinutých očních nervů, narodila jsem se  jako úplně nevidomá, ale zrak se mi trošku zlepšil vývojem v dospívání, takže malé zbytky zraku nyní mám," pokračuje s tím, že i studium se dalo zvládnout. „Bylo nás ve třídě 34, takže jsem se s některými spolužáky přes den ani nepozdravila. Někteří mi pomáhali do elektronické podoby přepisovat poznámky, které jsem nestihla, nebo mě doprovázeli, kam jsem potřebovala," pochvaluje si kavárnice s křestním jménem vhodným pro název kavárny.

„Měla jsem se jmenovat Nikola, jak chtěla maminka, v porodnici se ale od sestřičky dozvěděla, že tatínek už přiběhl a dal mi jméno Šarlota. Tatínek má zálibu v cizích jménech. Mladší bratr se jmenuje Sebastian, a kdyby se mi narodila sestřička, byla by to Chantal," usmívá se Šarlota.

Kavárna potmě bude zatím otevřena jen jednou za čtrnáct dní ve čtvrtek, ale v prosinci, kdy plískanice přivábí promrzlé lidi na hřejivou kávu a čokoládu, pak jednou týdně.

Šarlota tak bude mít i čas na své koníčky. „Mám ráda sport, jezdím na tandemovém kole, dřív jsem závodně dělala i atletiku a běhala s trasérem. Atletice jsem se věnovala denně a vydržela až do 6. třídy, kdy jsem přestala tréninky stíhat. Účastnila jsem se mistrovství republiky a trenér mi předpovídal, že budu úspěšná nástupkyně nevidomých reprezentantek," směje se Šarlota.

Sympatická a sebevědomá dívka tvrdí, že zrakový handicap ji v životě neomezuje. „Jsou situace, kdy si říkám, že je mi jedno, zda vidím, či ne. Pak jsou ale chvíle, kdy se seberu a s kamarádkami se jdeme někam bavit. Tehdy bych ráda věděla, kdo se na mě kouká, jestli se na mě usmívá, nebo si v duchu říká: Ty jsi ale úplně hloupá. Jinak jsem ale výchovou od rodičů zocelená. Když za mnou třeba na základní škole přišly děti a začaly mi nadávat, tak jsem si z toho nic nedělala," vzpomíná.

„Období, kdy bych byla nešťastná, že nevidím, nebo bych byla naštvaná na osud, že nemám zrak, jsem neměla. Mělo to tak být, a tak to také  je," dodává smířeně Šarlota, zatímco z nastavené dlaně vybírá pečlivě ty správné mince, vytažené popaměti z peněženky.

Zajděte tedy i vy v sobotu do Budějovické kavárny potmě v Nové ulici. Na zaručeně nejčernější černou kávu ve městě, na kus řeči s kavárníky Šarlotou, Jirkou i Markem, kvůli nim i sobě. Uvidíte, že se  sem budete rádi vracet, i když tady nic moc neuvidíte.