V patrovém domě s dvěma arkádami loubí v České ulici (na snímku ze 70. let  20. století dům s podloubím vlevo) bývala v 18. a 19. století kovárna. V topografii města uvádí Jaroslav Kubák první prodej domu v roce 1725, kdy Jan Walther koupil polovinu domu od kováře Matěje Mayera za 1000 zl, hotově. Roku 1761 dostal dům kovář Antonín Walther od otce Jana Walthera i s kovárnou za stejnou cenu 1000 zl. V roce 1802 převzal dům s kovárnu syn Antonína Walthera, též Antonín Walther, v ceně již 3000 zl.

Potom v nezjištěném čase byl původně gotický dům upraven v období renesance. V 19. století byl opatřen novým poněkud strohým klasicistním průčelím. Jednoduché vertikální a horizontální členění fasády připomíná styl městského  stavitele Josefa Sandnera.

Na dobovém snímku má dům nezvyklou loupající se modrou barvu, číslo orientační 29 a staré popisné 106. Přibližně v letech 1860 až 1883 vlastnila dům rodina Průchů. Od roku 1883 rodina Žďárských (psáno též Zdiarských). Nejprve Marie, Emerich, později učitel Zdiarský Emerich ml. s manželkou Aloisií.  Zdiarský Karel měl v domě kancelář obchodního jednatelství. V roce 1932 bydlí v domě dále hospodářský správce Zdiarský Vilém a hospodářský adjunkt Zdiarský Rudolf. To již od roku 1914 měla dům v majetku rodina Hardtmuthů. K 1. červnu 1946 byl dům převeden na národní tužkárenský podnik Koh-i-noor. V roce 1958 získali dům manželé Schönbauerovi Alois a Růžena.

V domě sídlili průběžně obuvníci Josef Dvořák, Antonín Edelmann a František Neužil, švadleny Flora Neužilová a Božena Šputová. Vešla se ještě Marie Bartošová s prodejem punčoch. Ve 30. letech 20. století se v domě usadili Kočvarů. Zajímavé je, že v domě tehdy žilo najednou celkem 20 dospělých osob. Po roce 1948 živnosti zanikly, držel se jen původně trhovec Karel Kočvara, který přihlásil prodej ryb. Na snímku vypadají okna domu a dům sám pustě jako řada dalších domů za socialismu v České ulici.

V roce 2001 se renesanční dům s klasicistním průčelím opravil.  Při stavebním průzkumu byl mezi arkádami loubí odhalen a následně obnoven latinský chronogram FRIGIDA CARMINA QUAE AB AQUAE POTORIBUS SCRIBUNTUR. Volně přeloženo: „Chladné básně píší ti, kdo pijí vodu". Šlo by to říci opačně, že ti, co nepijí vodu, píší horké, vřelé či vášnivé básně. Může se dále z toho vyvodit, že v domě se pilo pivo a víno (snad i něco ostřejšího) a majitel vtipným sloganem vybízel k návštěvě svého podniku a pití, po němž může host složit báseň.  Lze tipovat, že se jednalo o víno, poněvadž po pivu se básně píší těžko.

Z chronogramu je ale možné složit letopočet 1725, tedy rok, kdy byl chronogram sestaven. To nesouhlasí s tím, že v roce 1725 byla v domě kovárna Waltherů. Leda, že by kovář Jan Walther nebo kovář Matěj Mayer pili hojně víno a po jeho požití se věnovali vroucí poezii. Přímo zařízení k výrobě piva nebo něco, co by naznačovalo prodej vína, není v domě doloženo, jen je prokazatelné, že dům, byť v něm byla kovárna, byl právovárečný. V seznamu právovárečníků je v roce 1795 uveden Anton Walther a v roce 1895 Zdiarská Marie. Právovárečník ovšem nemusel sám pivo vařit, mohl pobírat jen určitý podíl na zisku právovárečníků.

Přibližně do roku 1725 není ani v sousedních domech doložena hospoda. Sídlili v nich také kováři a po roce 1730 řezníci. Zůstává tedy nevyřešeno, k čemu se váže na domě napsaná zkušenost majitele nebo předků, že ti, kdo pijí vodu, píší chladné (studené) básně, a proč to na domě nechal zapsat.

JAN SCHINKO