Řeč je o EEG biofeedbacku, který v laboratořích Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích využívají při výzkumu k hledání nových cest ve specifickém studentském prostředí k posílení koncentrace, trénování paměti nebo udržení pozornosti a sebekontroly. Využít ho může i veřejnost.

Vedoucí pracoviště Ivo Opršal z Katedry informatiky a přírodních věd VŠTE uvedl, že za poslední rok se u nich konalo téměř 300 hodin sezení s více než dvacítkou klientů. "Jsou mezi nimi nejen studenti, ale i manažeři, řidiči a dispečeři. Mezi těmi dlouhodobými pak převažují děti s hyperaktivitou, poruchami udržení pozornosti a učení, dříve známé jako lehké mozkové dysfunkce. A také klienti s traumaty mozku,“ přiblížil.

Biofeedback je biologická zpětná vazba zprostředkovávající informace o tělesných pochodech. EFG biofeedback pak představuje terapeutický postup, při němž se využívá encefalograf a počítač se speciálním software. Klient sedí v křesle, na hlavě má připojené senzory, které monitorují mozkové vlny, a snaží se soustředit na monitor, kde běží jednoduchá hra nebo video. Hra je právě zprostředkovanou informací – zpětnou vazbou. Přístroj zobrazuje řadu parametrů. Ty sleduje terapeut, který je upravuje, vyhodnocuje data a pomáhá k návratu do hry.

„To, co se k nám zpětnou vazbou dostává ve formě jednoduché hry, je okamžitá informace o chodu mozku a tělesném napětí. Pomocí této terapie lze cvičením, takzvaným operativním podmiňováním, upravit fyzický a psychický stav,“ dodává Ivo Opršal. A tím jsou právě poruchy pozornosti, učení, spánku, úzkost, ale i stavy jako je afázie či epilepsie, při jejímž léčení byla tato metoda před půlstoletím objevena.

Laicky řečeno, vlastně hru ovládáte jen za pomocí vlastní mysli. Pokud v ní máte postoupit dál, musí mozek vykazovat pozitivní a žádoucí mozkové vlny. V opačném případě prohráváte. A to i tehdy, klesá-li koncentrace nebo jste rozrušeni. Díky tomuto systému má mozek pocit motivace k dalšímu postupu ve hře a ta pomáhá k tomu, aby se člověk na své úkoly, tedy hru, lépe soustředil.

„Mou motivací bylo zlepšit si paměť a soustředění při mluveném projevu. A už to, že mám na biofeedbacku za sebou dvě desítky hodin cvičení, vypovídá, proč sem chodím. Člověk se chce pořád zlepšovat. V mém případě třeba proto, abych přesvědčila víc donátorů,“ říká Zdeňka Kohoutová z českobudějovického střediska neziskové Společnosti pro ranou péči, poskytující odbornou pomoc rodinám, v nichž se narodilo dítě s postižením zraku. A upřesňuje, že lépe třeba ovládá vnitřní napětí nebo chcete-li trému. „Je příjemné vědět, že ji máte pod kontrolou a soustředíte se na to podstatné. A paměť? Tam to jde pomaleji, ale téhle cestě věřím,“ dodává.

Zdeněk Zuntych