perex: Malé muzeum v městysu nabízí návštěvníkům mezi zajímavostmi i zahrání na flašinet.

„Moji rodiče byli loutkáři, já jsem s nimi jezdil do devíti let,“ říká František Fink, již sedmdesátník. Tehdejší život ukazuje model maringotky. Patří k oblíbeným exponátům, ale největší zájem je o kašpárka, lítacího čerta, který se snáší od stropu nebo dupáka. „ Je zajímavé, že když kašpárek začínal, byl to starší pán, takový lotřík, malý vousatý, rozježený. Teprve postupem času se z něj stal rozpustilý klučina. Dupák, to je loutka se dvěma obličeji, která nejen že důkladně dupe, ale dokáže dát hlavu do výše kolen a zase se hned natáhnout na obvyklou výšku postavy,“ líčí František Fink a připojuje, že se není co divit, že dupák budí obavy. Provozovatele muzea ostatně s pomocí dupáka kdysi strašili starší bratři…

Raritou expozice jsou mimo jiné i loutky štamgastů, kteří se scházívali v hospodě Na Plácku. „Seděli jsme u piva a jeden z nás měl narozeniny,“ říká loutkář a řezbář v jedné osobě s tím, že zkouška dopadla dobře a postupem času přibyli další.

„Je tam místní harmonikář, mistr karbanickej, majitel hospody, jeden štamgast dělal na dráze, tak má kladivo a oranžovou vestu. Podnikatel má zase andělská křídla. On to přímo vyžadoval, že chce být anděl. Loutky jsou dělané podle fotek,“ vypočítává František Fink.

Hospodu už zavřeli, všichni štamgasti už nejsou mezi živými, ale jako loutky jsou tu stále. „Sedí za stolem, hrají karty, mají tam i popelník a přes zákaz hulí furt,“ mírně se usmívá František Fink, když mluví o hospodské partě.

Na návštěvu do muzea od dubna do září chodí hodně cyklisté a před koronavirem to třeba byli také účastníci zájezdů, kteří z Českého Krumlova jeli na Moravu , třeba Japonci nebo Američané. „Moc se jim tu líbilo. Mám tu i flašinet, tak jsem jim také zahrál,“ dodává František Fink a připojuje, že návštěvu muzea je lépe předem domluvit.

A která loutka má výsadní postavení? „Kašpárek, to byla pýcha každého loutkáře. Každý si myslel, že ten jeho je nejlepší. Měl taková privilegia, jako mají vždycky primadony. Na Vánoce se dával pod stromeček, aby přinesl štěstí a já to taky tak dělám. Pro kašpárka někteří divadelníci sháněli i drby po hospodách. Před představením šli do hospody, poslechli si, co se povídá a kašpárek to pak vykřikoval z pódia,“ říká František Fink.