O legendě, že voda z blízké studánky uzdravuje, se dočetla i kronikářka obce Milena Nohynková. „Našla jsem informaci, že voda ze zázračné studánky uzdravila chromého vojáka a slepému vrátila zrak, ale v kronice o tom není žádná zmínka,“ konstatuje.

Od května 1623 patřil dle jejích slov statek Habří s příslušnými vesnicemi k vyšebrodskému klášteru. „Nad Habřím měla být zázračná studánka v lese, u které bývala malá kaplička. K ní dlouhá léta putovalo velké množství věřících,“ dodává s tím, že opat cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě Jiří Wendschuh proto v září 1644 začal stavět v místě nový kostel, věnovaný mučedníkovi sv. Vítu.

Svatováclavský pramen a sousoší Svatá trojice u Jankova na pomezí Českobudějovicka a Českokrumlovska byly nápadem Václava Broukala (75).
Vybudoval dvě poutní místa v lese u Jankova. Voda i kameny prý dodávají energii

V roce 1647 se kostel dočkal slavnostního vysvěcení. „Původně měl tři oltáře. Hlavní zasvětili svatému Vítu, druhý blahoslavené Panně Marii a třetí svatému Josefu. Kostel byl dokonce větší než farní chrám v Dubném,“ pokračuje Nohynková.

Bohoslužby zde sloužili střídavě boršovský a strýčický farář, oba členové řádu cisterciáků. „Ty se konaly první neděli každého měsíce, mimo to čtvrtou neděli o Velikonocích a o slavnosti svatého Víta. O obou posledních dnech putovala procesí ze sousedních míst a far z Dubného, Čakova, Strýčic a Boršova ke kostelu nad Habřím,“ shrnuje kronikářka.

Ze slavného kostela ruina

Kostel ale bohužel podle Mileny Nohynkové podlehl nepřejícímu duchu času a za vlády císaře Josefa II. byl císařským dekretem z 1. května 1787 zavřen a zrušen. „Oltáře, bohoslužebná roucha a ostatní kostelní náčiní bylo odvezeno do Boršova. Třináctého července 1861 klenutí kostela svatého Víta spadlo. Později byl materiál ze zdí kostela použit k přestavbě haberské myslivny,“ dodává.

Z kostela zůstala stát pouze jižní zeď chrámové lodi a v ní tři gotické okenní otvory. Cihly na ostění oken a omítky odolávají povětrnostním vlivům dodnes. V roce 1994 nechala obec provést opravy. „Byly dozděny vybourané části a zabetonována koruna zdi s ocelovou výztuží,“ naznačuje Nohynková.

Další zázrak místního patrona

V době velkého sucha, ale i mokra putovali lidé z Habří, Kvítkovic a Lipí ke zřícenině kostela sv. Víta, kde na zdi visel malý, na skle malovaný obrázek sv. Víta. Prosili ho o pomoc. „Tomuto místu se přičítala skoro zázračná moc, a proto sem každý s patřičnou uctivostí a zbožností putoval a v dobách zlých pod ochranu svatého Víta utíkal,“ popisuje dále.

V roce 1884, v době velikého sucha, sem došli osadníci ze všech tří vesnic prosit za vláhu. „Jako zázrakem hned po procesí začalo pršet. Tím hluboce dojaté zbožné hospodyně, ženy a dívky daly vymalovat nový obraz na plátně za šestnáct zlatých, protože malý obrázek svatého Víta byl již značně sešlý,“ uvádí Nohynková.

Stavba novodobé kapličky

Nový obraz namaloval katolický kněz, malíř a spisovatel Bedřich Kamarýt z Deštné. „Ženám bylo líto tento krásný obraz pověsit na zeď beze vší ochrany. Proto žádali své manžele a otce, aby nějakou kapličku nad obrázkem vystavěli,“ uvádí, jak vznikla přilehlá sakrální stavba.

Sousedé z Habří a Kvítkovic se proto sešli a ustanovili se na tom, že postaví k uctění památky sv. Víta kapličku a hned poslali slavnému opatství vyšebrodskému žádost, aby potřebné stavební místo k tomu darovalo a nějakým darem na stavbu přispělo.

Zřícenina kostela sv. Víta a kaple sv. Víta u Habří na Českobudějovicku.Zřícenina kostela sv. Víta a kaple sv. Víta u Habří na Českobudějovicku.Zdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

Vyšebrodský opat Leopold dal svůj souhlas se stavbou, a kromě stavebního místa daroval všechno potřebné dřevo z klášterních lesů a do kaple poslal starý oltář Ukřižovaného. Po vyřízení potřebných formalit se přikročilo ke stavbě. „Kvítkovičtí darovali cihly, Haberští kámen, písek a vápno a vykonali všechnu práci. Stavba pokračovala rychle a zakrátko byla kaple pod střechou,“ doplňuje.

Dostavěli ji místní a výbavu zajistili dobrodinci

Stavba se zpočátku vyvíjela rychle, ale najednou osadníci z Kvítkovic prohlásili, že na vnitřní úpravu kaple již nic nedají a sami Haberští se báli velkých výloh. Stavební práce se zastavily. „Pět let stála kaple nedostavěná. Až na jaře roku 1890 se sousedé z Habří rozhodli, že stavbu dokončí sami. Každý z nich poslal na staveniště nádeníka, udělal zdarma nějakou fůru, a tak se poštěstilo stavbu ukončit,“ podotýká Milena Nohynková.

Veškeré náklady na stavbu činily 165 zlatých a 80 krejcarů. Vnitřní výzdobu kaple obstarali výhradně dobrodinci. „Darován tak byl oltář, antipendium a dva polštáře na oltář, další dva polštáře na smuteční obřady, obraz i kříž, který dříve visel ve varně pivovaru. Alois Streinz, revírník Habří, nechal vysázet kolem kaple kaštany,“ uzavírá s tím, že kapli vysvětil dubenský farář Bartoloměj Berger 15. června 1890.

Zřícenina kostela sv. Víta a kaple sv. Víta u Habří na Českobudějovicku.Zřícenina kostela sv. Víta a kaple sv. Víta u Habří na Českobudějovicku.Zdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

Nyní kapli s přilehlým pozemkem vlastní obec Habří. Každoročně zde Sbor dobrovolných hasičů Habří pořádá v červnu také pouť "U Víta", kdy se v kapli koná mše svatá. 

Více o zřícenině kostela ZDE