Konec války prožila jedenáctiletá Hana Kotrbová v internačním táboře v Plané nad Lužnicí. Její otec František Kotrba se zastřelil v Ouběnicích při zatýkání v červenci 1942, maminku jí nacisté popravili 24. října 1942 v rakouském Mauthausenu za pomoc při atentátu na Reinharda Heydricha.

Dcera tak skončila v internačním táboře ve Svatobořicích u Hodonína, kde byli jako rukojmí drženi například i příbuzní těch, kteří odešli do západního odboje. Před postupující Rudou armádou je v dubnu 1945 přesunuli do Plané nad Lužnicích, kde je v květnu Rusové osvobodili.

V den výročí smrti maminky se vypravila s manželem a vnukem do koncentračního tábora. Spolu s ní další desítka válečných sirotků, jejichž rodiče byli popraveni za pomoc při přípravě atentátu na zastupujícího říšského protektora, jehož smrt změnila pohled velmocí na okupovaný stát. „Dnes 24. října si připomínáme výročí největší popravy českých vlastenců,“ říká historik Jaroslav Čvančara, který v pondělí v Mauthausenu natáčel další díl dokumentárního seriálu Heydrich – konečné řešení. Ten vysílá ČT2 v neděli večer a má celkem 44 dílů.

Osob, odsouzených a popravených za ukrývání parašutistů, bylo celkem 294. Nejvíce jich popravili 24. října 1942, další pak 26. ledna 1943 a 3. února 1944.

Mezi návštěvníky Mauthausenu byly také Irena Hešová, Eva Merclová nebo Alena Staňková. Při bohoslužbě v kapli vybudované v prostorách bývalé táborové prádelny četly s dojetím jména svých rodičů mezi popravenými vlastenci za ukrývání parašutistů.

„Popravili mi tady rodiče Jana a Kateřinu Hešovy,“ říká tiše Irena Hešová, když zapaluje svíčku u kremačních pecí. Po stěnách místnosti visí fotografie a vzpomínkové destičky na oběti nejrůznějších národností.

„Další svíčku zapálím na louce s památníkem, kde nacisté vyhazovali popel z pecí. Místo považuji za hrob, kde jsou mí rodiče pohřbeni.“

O oba rodiče, Františka a Miladu Hejlovy, přišla také Eva Merclová.

„Bylo mi tenkrát jedenáct let,“ vzpomíná žena, jedna z několika desítek sirotků, jimž tady zabili nacisté rodiče. „Otec byl jako sokol v odbojovém hnutí a od začátku podporoval rodiny zatčených sokolů. Měl také krýt ústupovou cestu parašutistům, aby se dostali do bezpečí.“

Cestu do Mauthausenu si nenechali ujít ani mladí lidé. „Byl jsem tady poprvé a zasáhlo mě to,“ přiznává Jan Roubíček, vnuk Hany Jírové – Kotrbové.

„Jsem rád, že jsem se něco nového dozvěděl, a půjčím si od babičky knížky, abych získal o té době ještě víc informací. Určitě se sem vrátím, třeba na kole,“ slibuje učitel angličtiny Jan Roubíček.