V poslední školní den si děti šly pro vysvědčení i v Nedabyli na Českobudějovicku. Do pětitřídní základky chodí podle ředitelky Magdaleny Bíchové 80 dětí, do mateřské školy 15 dětí.

Místo učebnic a sešitů bylo v rukách školáků vidět květiny a jiné symbolické pozornosti pro vyučující, třeba i pamětní obrázky nebo desky na proslulý arch se známkami.

Slavnostní rámec konci školního roku dává tradičně v Nedabyli už před vysvědčením zahradní slavnost. Při ní se ve škole loučí s odcházejícími páťáky. Program se koná nejen na zahradě, část se odehrávala v tělocvičně. „Vyhlášena byla i kulinářská soutěž. Vydrželi jsme tu až do osmi,“ zdůraznila Magdalena Bíchová rodinnou atmosféru, kterou je škola známá.

Regionální literatura a jedinečné služby jsou symbolem budějovického knihkupectví Duha, které najdete u náměstí. Už 30 let ho vede Monika Dušková.
Zákazníci se stali přáteli. Budějovické knihkupectví Duha funguje 30 let

O prázdninách čeká školu malování a drobná údržba. Velkou investici, přestavbu podkroví, zde dělali před několika lety. Od září nastoupí 12 prvňáků. Víc se vzít nedá, protože kapacita je naplněna a odcházejících páťáků je právě 12.

V poslední školní den čekal na skupinku třeťáků a čtvrťáků ještě malý stěhovací úkol v tělocvičně, odkud odnášeli židle z předcházející slavnosti. Mohli přitom už myslet i na prázdniny. „Pojedu na vodu na řeku a potom na třídenní tábor,“ vyjmenoval mezi nošením Jonáš Ašenbrenner a připojil, že nejoblíbenějším předmětem je pro něj přírodopis. Byl už i na dvou přírodovědných soutěžích. „Moc mi nejde čeština a matematika,“ dodal školák. Na bližší dotaz ale prozradil, že moc nejde znamená dvojku… Se stěhováním židlí pomáhali ještě čtvrťáci Josef a další Jonáš a třeťáci Štěpán a Jindra. A jak řeší ve škole, že mají ve třídě dva Jonáše? „Mně říkají Ašíku,“ vysvětlil Jonáš Ašenbrenner. Jestli se těší na prázdniny svorně a radostně přisvědčili všichni kluci. A třeťák Josef dodal, že o prázdninách se chystá k moři.

A jak se dopravují do malé školy? Někteří dojíždějí nebo docházejí ze sousední Nové Vsi. „V úterý chodím pěšky, jinak mě vozí rodiče autem,“ zmínil Jonáš zvaný Jonáš. Jonáš Ašík má cesty pestřejší. „Podle toho, jak stíhám, autobusem nebo pěšky nebo na kole nebo mě veze táta, když někam jede autem," vypočetl čtvrťák. V poslední den většinou přinesli pro vyučující květiny. „Koupila ji mamka," zmínil za sebe třeťák Štěpán. Někteří přinesli kytic i více a třeťák Jindra dodal, že donesl osvěžovač vzduchu na léto, bylinkový sprej. „Kytka vydrží pět dní,“ vysvětlil Jindra volbu.

Poslední školní den na Českobudějovicku. Loučení páťáků v ZŠ Nedabyle.
Školáci předali květiny, vyzvedli si vysvědčení a zaplnili cukrárny

V páté třídě se zatím žáci chystali na loučení se dvěma učitelkami. Dlouholetou třídní Petrou Suchomelovou a Ivetou Dubovou, která ve třídě suplovala. Na tabuli kluci namalovali Šreka se psem a nápis Paní učitelka je Sigma (Jako jednička). Na lavici si pak z hromady „nalezenců“ děti rozebraly oblečení a do 4. třídy jeden z opozdilců odnesl učebnice.

Když začala hodina rozesadily se děti na židlích do kruhu. „Začínáme v kruhu každé pondělí,“ zmínila Petra Suchomelová a vyzvala děti, aby zkusily uhodnout, proč sedí v kruhu po vzoru rytířů kulatého stolu. „Aby každý viděl na každého, aby každý dosáhl na všechno, aby měl každý všechny nablízku. Že se nikdo nad jiné nepovyšoval,“ zazněly důvtipné odpovědi a nakonec se děti dozvěděly, že různý díl pravdy, měly všechny. Nejvíc se ovšem přiblížil tip na rovnost. Právě to totiž bylo základem kulatého stolu rytířů krále Artuše. A přes podané ruce si následně děti i „předaly“ energii.

Následně pak zahrnuli školačky a školáci své vyučující květinami a sladkými pozornostmi, ale třeba i originálním vlastnoručně vyrobeným albem. Loučení to bylo vlastně dvojí, jednak se školním rokem a jednak mezi sebou, protože páťáci z Nedabyle odcházejí do jiných škol.