VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V promítací kabině nachodí 3,5 kilometru denně

České Budějovice - Slavomír Preininger pracuje jako promítač v budějovickém multikině. Filmy však v práci rozhodně nesleduje.

9.12.2010
SDÍLEJ:

Slavomír Preininger je promítačem v českobudějovickém multikině. Pracovní doba od poledne do půlnoci mu vyhovuje.Foto: Deník/Andrea Zahradníková

V pracovní době jenom sedí a sleduje filmy, které pouští jednoduchým stisknutím tlačítka. S takovou představou o své práci se běžně setkává promítač českobudějovického multikina Slavomír Preininger. Není na ní však příliš pravdy, promítači denně nachodí tři a půl kilometru a snímky stále promítají z dlouhého kinofilmu, který musí pracně lepit dohromady.

Dvaatřicetiletý Preininger se do promítací kabiny dostal náhodou, jednoho dne šel do kina za zábavou a našel práci. „Před filmem dávali inzerát, že hledají promítače. Tak jsem se to rozhodl zkusit, i když jsem to nikdy předtím nedělal,“ vypráví. Do tajů profese pronikl poměrně rychle, technika podle jeho slov až tak složitá není a spíše se musel naučit zkoordinovat několik činností.

Promítací kabina se táhne nad celým multikinem jako had a každý večer se v ní roztáčí osm promítaček. Než je však promítači vůbec spustí, musí každý film pečlivě připravit. Ani nejnovější snímky totiž nechodí do kin na moderních nosičích, ale stále na klasickém kinofilmu. „Filmy dostáváme v zelených krabicích, které každý asi někdy viděl na nádraží. V nich jsou cívky s přibližně dvaceti minutami snímku,“ popisuje Preininger s tím, že film se poté slepí páskou a odehraje z jedné promítačky. „Kdo je ale pozornější, všimne si přechodů mezi částmi,“ dodává .

Slepování filmů zaměstnává promítače především v první polovině týdne. Již od dob první republiky je totiž tradičním premiérovým dnem čtvrtek. „Někdy přijde film už v pondělí, tak je to v klidu, ale výjimkou nejsou ani hysterické přípravy, kdy film dostaneme hodinu před začátkem,“ vzpomíná Preininger. Když se však vše stihne včas, mají promítači tu výsadu vidět alespoň některé pasáže ještě před prvními návštěvníky. „Není to proto, že bychom se v tom nějak vyžívali. Musíme především zkontrolovat, jestli jsme film slepili správně a dává to smysl,“ doplňuje Preininger.

Jediné snímky, které se již nevysílají z dlouhého kinofilmu, jsou novinky ve 3D formátu. Ty do kina doputují na externím disku a do promítačky se zapojují přes počítač. Podle Preiningera jich bude stále přibývat, protože jsou pro diváky atraktivnější a navíc nehrozí, že se disk při projekci poškrábe nebo ušpiní. „Staré kinofilmy pro mě ale mají kouzlo. Už je dobře znám a připadají mi spolehlivější než moderní technika,“ myslí si.

Nezbytnou pomůckou promítače v multikině je podrobný rozpis programu. Prei〜ninger musí neustále sledovat, kdy a v kterém sále začíná film, včas jej založit do promítačky a zkontrolovat. Zatím to vždy zvládl bez chyb. „Asi třikrát jsem něco špatně založil, ale včas jsem si toho všiml. Koluje tu nicméně historka o kolegovi, který dětem omylem pustil horor,“ směje se. I když se film už úspěšně promítá, musí Preininger občas nahlédnout průzorem do sálu a případně opravit pozici obrazu, zaostřit nebo upravit hlasitost. „Lidé si občas stěžují na to, že je to moc nahlas nebo potichu. Obvykle ale na tom samém filmu,“ směje se.

Práce promítače je i fyzicky náročná. Cívka s celým filmem váží přes dvacet kilogramů. Kabina se navíc nedá obsluhovat z pohodlné pozice na židli. „Od jedné promítačky k druhé se tady docela nachodíme. Jednou jsme to počítali a vyšlo asi tři a půl kilometru denně,“ říká Preininger. Musí také neustále sledovat, co se děje ve filmovém průmyslu. Určuje totiž, jaké ukázky diváci před svým filmem uvidí, a je důležité, aby vybral takové, které se k němu hodí. Před animovanou pohádkou by tedy neměl lákat na temný thriller.

Přesto, že promítači každý den zajišťují zábavu několika desítkám diváků, málokdy se s nimi setkají, jsou pro ně schovaní v přítmí sálu. „Přes průzor bychom maximálně viděli, že tam hoří nebo se rabuje, ale jinak je nám vcelku jedno, jestli je tam jeden člověk nebo plno. Běžně však funguje zákon schválnosti, že když se porouchá nějaká mašina, tak zrovna ta, která vysílá do narvaného sálu,“ vzpomíná Preininger.

V promítací kabině by rád zůstal i do budoucna. Doma mu pak jeho práci připomíná několik suvenýrů. Kromě filmových plakátů jsou to poničené části kinofilmu. „Výjimečně se třeba přepálí jedno políčko, tak ho z filmu vyndáme. Nikdo si toho ale nevšimne, protože vteřina filmu se skládá z 25 takových políček,“ uzavírá.

Autor: Andrea Zahradníková

9.12.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Při střetu dvou aut na Strakonicku zemřel jeden z řidičů

Ilustrační foto

„Vrchní, prchni!“ po letech. Číšník si nechával tržbu

V ZVVZ vyrobili učni betlém pro Písek

Milevsko, Písek - Svatá rodina vytvořenáv Milevsku bude stát v Písku na parkánech.

Na adventním náměstí již voní punč a skořice

České Budějovice - Náměstí Přemysla Otakara II. bylo v pátek dopoledne plné lidí. Někteří stánkaři jeli naplno, jiní ještě přitloukali, vybalovali, osvětlovali a aranžovali.

OBRAZEM: Jubileum. Paní Marie Kašková slaví sto let

Jindřichův Hradec/VIDEO/ - V pátek dopoledne vyrazili zástupci vedení města s gratulacemi za jubilantkou Marií Kaškovou.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda dvou vozidel blokuje dálnici D3

České Budějovice - K dopravní nehodě dvou osobních vozidel došlo v pátek krátce po půl druhé na dálnici D3 v úseku České Budějovice - Veselí nad Lužnicí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT