V PRVNÍ ŘADĚ PAMĚTNICE

V Českých Budějovicích už znají vítěze letošního kola. Ze čtrnácti týmů ze šesti základní škol, které se do projektu zapojily, vyhrál ten ze Základní školy Nerudova. Čtveřice žáků Adéla Voráčková, Tereza Anna Matoušková, Nicolas Andrejič, Diana Ziffreinová a paní učitelka Lucie Šmídlová si tu nejlépe poradili se všemi požadavky.

„Museli jsme si vybrat pamětníka, udělat s ním rozhovor, připravit si rozhlasovou reportáž a potom ještě připravit závěrečnou prezentaci,“ přiblížil jednotlivé kroky jediný mužský zástupce týmu. Ten k tomu nejdůležitějšímu článku projektu – být pamětníkem – přesvědčil svou 82letou prababičku Albínu Charvátovou. „Zaměřili jsme se na to, co prababička zažila – od narození, přes druhou světovou válku po revoluci,“ dodal Nicolas Andrejič.

Utvořit si díky tomu mohli například obrázek o bombardování Českých Budějovic. „Paní Albína nám vyprávěla o bombardování Havlíčkovy kolonie. Její otec tehdy pomáhal u technických praporů. Vzpomínala, jak jí její taťka vyprávěl o úklidu v jednom domě, kde pán seděl půlkou těla na záchodě a půlka byla v předsíni,“ ujala se slova paní učitelka Lucie Šmídlová s tím, že zajímavé bylo i zjištění ohledně útěku tehdejšího starosty Davida po skončení války z města.

VRAŽDA ČI SEBEVRAŽDA

„Nás zaujalo, že se do dneška nevědělo, jak zemřel. Nebylo úplně jasné, jestli v nemocnici nebo spáchal sebevraždu, a my jsme měli důkaz, protože nám prababička vyprávěla, že přímo před ní vylezl z auta, vzal pušku a střelil se do hlavy,“ vyprávěl Nicolas Andrejič.

Co považovala čtveřice žáků na celé věci za nejnáročnější? „Najít si společný čas a shodnout se,“ řekla děvčata. Odměnou jim ale bylo nejen již zmíněné vítězství, ale nové zkušenosti.

V ROZHLASE

Díky projektu si zkusili rozhovor, přímo v rozhlasu pak vytvářeli reportáž. „Ta byla těžká. Měla být jen tříminutová, takže jsme si udělali nějaký scénář, pak jsme to ve škole několik odpolední načítali. Vycházelo nám to na nějakých pět, šest minut, takže jsme to pořád zestručňovali. Když už jsme to dostali na tři minuty, museli jsme se to naučit správně vyslovovat, protože to muselo být opravdu hodně pomalu,“ popsala Diana Ziffreinová návštěvu v rozhlase.

Téměř půlroční práce se jim ale vyplatila. V březnu si tak z pódia Jihočeského divadla odnášeli ceny pro vítěze. „Dostali jsme různé poukázky, třeba do Stezky korunami stromů nebo na únikovou hru,“ řekli žáci 8. A s tím, že největší odměnou jim ale byla radost paní Albíny. „Její reakce byla naprosto úžasná. Měla obrovskou radost. Mně se ale líbila její slova, protože říkala, že si vůbec nemyslela, že by vyhrála, že ten její život byl vlastně úplně obyčejný,“ dodala na závěr Lucie Šmídlová.