Zpočátku se ke cvičení v Kamenném Újezdu scházeli pouze muži. Sami si zhotovili první bradla a cvičili buď v hostinci Na poště, nebo v létě v Plavnici. Koncem roku 1920 už měla jednota 95 členů, mezi kterými bylo i 11 žen.

Jak se jednota rozrůstala, čím dál více jí chybělo vlastní zázemí. Valná hromada proto schválila zakoupení pozemku přímo na návsi. Zároveň sokolové z Kamenného Újezdu požádali Ministerstvo národní obrany o prodej jednoho z nevyužívaných vojenských baráků. Za dvacet dva tisíc korun tak získali dům určený k demolici. Museli si však pro něj dojet do Havlíčkova Brodu. Sokolové neváhali, dům rozebrali, naložili na čtyři železniční vagony a přivezli si jej do rodné vsi. Začátkem roku 1921 pak začala samotná stavba.

Kdo mohl, ten se zapojil, ale i tak museli členové jednoty uspořádat sbírku a zároveň si vypůjčit prostředky. Pracovní nasazení a hlavně nadšení bylo takové, že už 21. července 1921 se sokolovna v Kamenném Újezdu slavnostně otevřela. V předvečer slavnostního otevření sehrál ochotnický soubor, který též patřil pod jednotu, hru Lešetínský kovář.

Právě ochotnický soubor byl silnou součástí T. J. Sokol Kamenný Újezd. Díky němu se dařilo i splácet dluh, který jednotě vznikl při stavbě sokolovny. Zároveň se na splacení dluhu používaly veškeré výtěžky z různých akcí, které se v sokolovně pořádaly. Sokolovna se stala i místem pro setkání mládeže. Pořádaly se v ní věnečky akademie i dětské dny.

Sokolům v Kamenném Újezdu se podařilo získat i koncesi na promítání kina. Zasloužil se o to cvičitel a později i dlouholetý náčelník jednoty Šimon Janda. Sokolovna se tak proměnila i v kinosál, prvním promítaným filmem byl v roce 1929 němý snímek Sextánka. Kino slavilo úspěch, a tak o sedm let později dostalo i ozvučení.

Po vzniku protektorátu byla sokolská činnost zakázána i v Kamenném Újezdu, povoleno zůstalo pouze promítání kina, ale s velkými omezeními. Sokolové u sebe nesměli mít ani klíče od své sokolovny. Zatýkání v sokolských řadách se nevyhnulo ani této jednotě.

Po válce se jednota okamžitě obnovila, i když jen na několik let. Sokolové z Kamenného Újezdu se nevyhnuli zatýkání ani v poválečných letech. Sokol v Kamenném Újezdu i jinde pak byl podruhé zakázán. Úspěšné kino v sokolovně bylo zestátněno, pro jednotu i sokolovnu v Kamenném Újezdu nastalo mrtvé období, které skončilo až v roce 1991.

Sokolové z Kamenného Újezdu v tom roce získali zpět i sokolovnu, která ale byla ve špatném technickém stavu. Za pomoci župy se členům jednoty podařilo své zázemí opravit a vylepšit. Obnova sokolovny byla dokončena v roce 1994.

Dnes je sokolovna v Kamenném Újezdu využívána nejen ke cvičení, ale stejně jako v meziválečných letech je místem, kde se pořádají různá kulturní setkání, plesy či akce pro děti a mládež.