„Je těžké určit počet přesně. My máme ročně zhruba 135 klientů, v azylovém domě měli v loňském roce kolem 396 klientů," uvedla Ingrid Dulawová s tím, že se jedná pouze o ty lidi, o nichž vědí. „Potom jsou ale ti, co žijí na ubytovnách, u známých nebo ti, kteří přežívají někde v bytech v poměrně šílených podmínkách. O těch my už ale nevíme, takže předpokládáme, že by se konečné číslo mohlo v Českých Budějovicích vyšplhat k tisícovce," dodala.

Nejen pro ně právě nastává ta horší část roku. Teploty pomalu klesají, předpověď počasí na čtvrteční noc slibuje -3 stupně Celsia. Každý den tak zaměstnanci charity informují lidi bez domova o možnostech, kam se schovat. 

Bezdomovcům nosí šály a rukavice

Je chladno, devět hodin ráno. Andrea Vitošová s Lucií Sedláčkovou z českobudějovické Městské charity se vydávají do ulic krajského města za lidmi bez domova. Ještě předtím ale s klienty vyřizují různé administrativní úkony, na které by sami nestačili.

„Chodíme takhle každý den. V devět vyrazíme, kolem oběda se vrátíme, zapíšeme do databáze získané kontakty a odpoledne vyrážíme znovu," popisují svou práci Andrea s Lucií. Současně dodávají, že jednou týdně také chodí na obchůzku do vzdálenějších míst. „To nachodíme kolem 12 kilometrů, jednou to bylo ale i dvacet," doplňují.

Jejich hlavním cílem je pomoc klientům s věcmi, které ke svému životu potřebují. „Neptáme se jich jen, jak se jim daří. Řešíme s nimi i to, jestli mají doklady, jestli jsou evidovaní na úřadu práce, jestli chtějí práci a bydlení nebo zda je něco trápí po zdravotní stránce," vysvětlují Andrea a Lucie. Zároveň ale dodávají, že mnohem častěji s nimi v současné době řeší také možnosti, kde se schovat před blížící se zimou.

Ingrid Dulawová, vedoucí terénního programu Městské charity České Budějovice, uvedla, že takové možnosti mají lidé bez domova tři. „Je to Dům sv. Pavla, kde je kromě azylového domu také noclehárna. Ta je za padesát korun. Pak zde funguje ještě nízkoprahové denní centrum, kde můžou klienti pobýt dvě hodinky," vysvětluje Ingrid Dulawová. V denním centru si zájemci uvaří čaj nebo jídlo, osprchují se, k dispozici mají rovněž pračku a internet. Podmínkou ale je, že klient nesmí mít v krvi více než 0,6 promile alkoholu.

„Přes zimu se vyhlašuje ještě krizový režim. Ten nastává, když teplota po sedmé hodině klesne pod určitou hranici. Ne vždy se to ale dodržuje, když se ví, že má být škaredě, má pršet, tak se nečeká," dodává s tím, že sociální pracovnice charity se snaží klienty motivovat k tomu, aby šli alespoň do noclehárny. Ne každý ale jejich rad vyslechne. „I když je noclehárna v krizovém režimu zadarmo, je tu několik jedinců, kteří sem prostě nepůjdou," říká Ingrid Dulawová. „Tak jim v batozích nosíme alespoň základní oblečení, šály, rukavice, čepice," dodávají Andrea Vitošová a Lucie Sedláčková.

Kromě toho mají lidé bez domova jednou týdně také možnost zajít v azylovém domě do šatníku a vybrat si zde něco na sebe.