Žaneta Krátošková si před 13 lety díky statku splnila životní sen. „Při práci na australské farmě jsem se zamilovalo do velbloudů a rozhodla si založit vlastní rodinnou farmu,“ prozradila úvodem. V Záhosticích nyní chová na 15 velbloudů, před rokem se k ní přidal Jiří Švanda a jeho stádo lam. Tito dva nadšení chovatelé energicky předávají lásku k majestátním zvířatům i ostatním.

PŘÁTELŠTÍ PARŤÁCI 

Velbloudi uchvátili Žanetu Krátoškovou hned při prvním setkání, na farmě seznamuje jak s jednohrbými, tak dvojhrbými přežvýkavci. „Začínala jsem se dvěma velbloudy, které jsem koupila v cirkusu. Postupně mi však přibývali, mám tu zvířata ze zoo i soukromých chovů, včetně vlastních odchovanců,“ vysvětlila. Tato kolosální zvířata, která dosahují až sedmisetkilové váhy, jsou dle jejích slov přátelští parťáci do nepohody. „A také proto potřebují společnost a nějaký denní program, velblouda nemůžete nechat jen tak pást,“ zmínila s tím, že musí dopřát pravidelný kontakt i režim.

Setkání s návštěvníky je díky jejich povaze oboustranně příjemné a užitečné. „Čím déle s nimi žiji, tak zjišťuji, že potřebují nastavit hranice. Tedy podobný přístup jako děti. Na jednu stranu je musíte milovat, na druhou stranu je potřeba důsledná výchova,“ naznačila Žaneta Krátošková, která sama vychovává tři děti.

Zdroj: Lenka Pospíšilová

 PĚT MLÁĎAT

Mimochodní obyvatelé Záhostic mají za sebou desítky hodin výcviku, Žaneta s nimi tráví každou volnou chvilku a pečlivě je představuje i veřejnosti. Když měli kvůli vládním nařízením zavřeno, přivedly samice na svět hned pět mláďat. „Čtyři kluky a jednu holku, březost trvá asi třináct měsíců a rodí jen jedno mladé. Nejtěžší odchovanec vážil po narození padesát kilogramů, nejlehčí asi devětatřicet,“ přiblížila.

Zdroj: Lenka Pospíšilová

Během karantény se na farmě život nezastavil. „Věnovali jsme se práci a přípravám, byl čas přichystat a dodělat naučnou trasu pro děti,“ shrnula Žaneta Krátošková. Jeden z velbloudů vděčí koronavirové krizi i za své jméno. „Proto se jmenuje Koron," směje se. Další přírůstky dostaly jména Čenda, Kamil, Stázinka a Robert. S chutí pozoruje velbloudí mámy, jak se střídají v dozoru nad potomstvem. „Na volné pastvě se velbloudice chovají jako v přírodě, pozor na mláďata dává jedna ze samic a ostatní odpočívají, v dohledu se samozřejmě střídají,“ uvedla své pozorování.

Mezi dospělé obyvatele potom patří Eduard, Jasmína, Jetřich, Gobi, Altaj, Amra, Khan, Sába, Gejša a Šajty. Všechny je bezpečně rozezná a každý z nich je něčím výjimečný. "Podobně jako lidé mají různé povahy i vzhled," upřesnila.

Její povídání nadchne a uchvátí malé i velké návštěvníky. Užijí si kontakt se zvířaty, venčení, jezdění a zkusí si třeba i vyčesávání. Dozví se i mnoho zajímavého ze života velbloudů. Domluvit se lze i na expedici, program pro skupiny či procházku s lamami. „Jezdí sem školy, senioři a různé skupiny, jde o formu terapie a blízké seznámení. Přes zimu naopak zase vyrážíme my za lidmi na různé akce,“ dodala.

VESELÉ LAMY

Na statku se příchozí seznámí kromě velbloudářky také s chovatelem lam. Jiří Švanda se sem přistehoval z Děčínska nedávno, pomáhá s chodem farmy a stará se o lamy krotké i alpaky, které si zamiloval při pobytu v Peru. „Na lamách se na rozdíl od velbloudů nejezdí, ale jsou podobně jako osli využívané k přepravě materiálu,“ osvětlil Jiří Švanda. Dalším specifikem je čistotnost. „Lamy mají káliště, to znamená, že vykonávají potřebu na jedno místo,“ zmínil rozdíl oproti ostatním přežvýkavcům, kteří kudy chodí, tudy kálí.

Zdroj: Lenka Pospíšilová

S lamami se věnuje tzv. agroturistice a vychází tak na skupinové výpravy po okolí. „Chodíme do přírody každý víkend dopoledne, ale je třeba se předem objednat,“ upozornil. Dlouhokrcí sudokopytníci chodí na vodítku jako psi, ale jsou krotcí jako ovce. "Je třeba důslednost, ale musí se na ně pomalu, lehce se totiž vylekají," dodal. Lamy své mladé nosí 330 až 360 dní, letos se narodil například hravý samec Pupík. „Dostal jméno kvůli zdravotnímu problému, nehojil se mu strup po pupečníku, a tak mu původní přezdívka už zůstala,“ prozradil Jiří Švanda. 

Zdroj: Lenka Pospíšilová

SRDEČNÍ ZÁLEŽITOST

Je to samec, jak má být, vhodný do chovu. „Byl bych rád, kdyby své geny mohl předávat, ale s novým majitelem si musím rozumět, tohle není o penězích, ale o lásce,“ uzavřel vyprávění Jiří Švanda.