Doma má několik desítek místností a ve studni či komíně nachází vzácné starožitnosti. Přesto není podle Jana Smolíka, který již osm let působí jako kastelán v Nových Hradech, život na hradě tak romantický, jak by se mohlo zdát. Patří k němu totiž i boj s nepřízní počasí a zamrzlými šampony.

Osmatřicetiletého Severočecha lákala historie od malička. To, že se ale nakonec stal kastelánem, byla podle něj spíše náhoda. „Jeden z mých učitelů na gymnáziu odešel dělat kastelána na Rožmberk. Já jsem si na něj pak vzpomněl, když jsem při studiu historie potřeboval praxi a začal k němu jezdit jako brigádník,“ vzpomíná Smolík. Na Rožmberku našel uplatnění také po dokončení vysoké školy. Nejprve zde působil jako pracovník evidence, poté dokonce jako uklízeč. „Po půl roce práce v evidenci skončila a následně mi kastelán, možná trochu žertem, nabídl uklízení. Já to ale přijal, ometal exponáty a začínal tak skutečně od píky,“ vysvětluje.

V roce 2002 převzal Památkový ústav do péče hrad Nové Hrady a Smolík získal místo kastelána. Velkou výhodu měl v tom, že o hradě již předem mnohé věděl. Nové Hrady totiž vlastnili stejní majitelé jako Rožmberk a právě z Rožmberka sem také putovalo několik kusů nábytku. Hrad sice Smolík přebral čerstvě opravený, ale musel tu ještě dovybavit prohlídkové trasy a vybudovat systém správy hradu. „Nebyly tu kanceláře ani počítač. Já jsem byl asi první v historii hradu, kdo si ho sem přinesl, a zaručeně první, kdo tu spustil internet,“ popisuje.

Běžný den kastelána se liší podle toho, zdali je zrovna návštěvnická sezona či nikoli. V sezoně je pracovní doba správců hradu poměrně dlouhá, již kolem sedmé hodiny ranní mají na programu poradu s pracovníky údržby a úklidu, dále musí kontrolovat průvodce, organizovat stavební práce a změny v expozici, vyřizovat administrativu i hlídat nezbedné návštěvíky, které zrovna napadne šplhat po hradním příkopu.
Ani v zimě ale práce kastelánů nekončí. „Mezi lidmi je mylná představa, že kastelán posledního října zamkne hrad, uloží se k zimnímu spánku a nikoho tam nepustí, aby ho nebudil. Tak to ale vůbec není,“ říká Smolík. Řada památek má totiž otevřeno i v zimních měsících. Na Nových Hradech chystají na nadcházející adventní víkendy tradiční předvánoční prohlídky. Zároveň je třeba zbytek expozice důkladně zazimovat. „Musí se uklidit, ošetřit nábytek speciálními přípravky, někde se přidávají na okna další desky jako izolace. Z prohlídkové trasy se také musí odnést předměty, které nesnesou teploty kolem nuly, třeba cínové věci,“ doplňuje.

V nejmrazivějších měsících zůstává novohradský hrad zavřený, jeho kastelán tu ale musí být stále a navíc nezřídka bojuje s nepřízní počasí. „Hrady nejsou stavěné na to, aby v nich byla tekoucí voda, proto nám tu v zimě často zamrzá. Také musíme rychle odklízet sníh ze střechy, aby se nepoškodila,“ vysvětluje.

Hrad má několik desítek místností. V těch, do nichž návštěvníci nemohou, se skrývá šatna, dílna, sklad, depozitář i byty zaměstnanců. Také Smolík na hradě bydlí se svou manželkou a synem. Ti ale poslední dobou hledají útočiště také v trhosvinenském bytě. „Hrad neumožňuje komfort bydlení 21. století. Nemůžete si tam dát plastová okna, aby bylo tepleji a když v zimě dva týdny neteče voda, není to zrovna příjemné. Koupelna tu navíc není vytápěná, takže tam teplota klesá pod minus pět stupňů a zamrzají šampony,“ vypráví Smolík.

Po osmi letech už kastelán ani nevnímá zvláštní atmosféru hradu, stal se pro něj běžným pracovištěm. Rád ale jezdí navštěvovat kolegy na jiné památky, kde se může v klidu posadit, nasávat jejich kouzlo, zatímco oni někde kmitají.

Čas od času ale Smolíka na vlastním hradě také ještě něco překvapí. Podle jeho slov jsou to nejčastěji kousky průvodců, ale netušené přineslo i letošní čištění studny na hradním nádvoří. „Našli jsme tam různé drobnosti, například několik desítek mincí, dvě hrací kostky, kuželky, pečetítko, známku příslušníka gestapa a samozřejmě vědra utržená z okovu,“ vyjmenovává. Nečekaný objev učinil kastelán také před třemi lety, když při vyklízení suti z komína narazil na obraz. „Nejspíš si ho tam někdo schoval a pak už jej nemohl odnést. Zrestaurovali jsme ho a už je v expozici,“ připomíná.

Novohradský hrad navštívilo letos do konce října více než 20 tisíc lidí. To je sice druhý nejhorší výsledek na jihočeských státních hradech, ale Smolík je spokojený. V jižních Čechách je totiž velká konkurence. Také na návštěvníky jako takové si kastelán nemůže stěžovat. „Zatímco jít na Hlubokou patří téměř k národním povinnostem, k nám lidé chodí především z vlastního zájmu a tak také potom přistupují k prohlídce,“ myslí si.

U povolání kastelána hodlá zůstat, podle jeho slov si totiž již manželka zvykla na to, že většinu času tráví na hradě a jeho synovi, který je převážně mezi kastelány, připadají divní ti, co na hradě nebydlí. Jednou by se však Smolík rád vrátil do svého rodného kraje. „Všem tvrdím, že jsem v jižních Čechách pouze dočasně a vrátím se na sever, tak snad se mi to třeba na důchod podaří,“ uzavírá.