Osobnosti vzpomínají na Václava Johanuse s obdivem. Obohatil jihočeský svět

Výtvarník Václav Johanus (6. 7. 1947 - 23. 2. 2024) se věnoval grafice, ilustraci, karikaturám, typografii, kolážím a především kreslenému humoru. Hana Bumbová z Galerie Hrozen připomněla, že čtenáři si ho mohou pamatovat z ilustrací zadních stránek Mladého světa, z Dikobrazu, Stadiónu, Domova a dalších tiskovin. Kresleným humorem a výtvarnými glosami aktuálních témat přispíval do časopisů a novin jako Světová literatura, Student, Telegraf, Reportér, Květy, Věda a technika mládeži a další. Kreslil dále do odborně zaměřených tiskovin jako Hospodářské noviny, Ekonom, Bankovnictví nebo Právní rádce. Dlouhodobě, více jak padesát let, spolupracoval také s Učitelskými novinami či Deníky Bohemia, původně Jihočeskou pravdou. Tam také byla v roce 1965 otištěna poprvé jeho kresba.

Tvořil i pro dětské publikum. Kreslil pro Sluníčko, Ohníček nebo Pionýr. Jeho ilustrace mohly děti vidět na leporelech, pexesech či omalovánkách. Pomohl s například s výtvarným řešením několika školek a nemocničních pavilonů.

Informace o životě a tvorbě grafika Václava Johanuse jsme čerpali z tiskové zprávy, kterou za Galerii Hrozen připravila Hana Bumbová, životní partnerka Václava Johanuse.

close info Zdroj: Ze sbírky Galerie Hrozen zoom_in Konec léta. Autor: Václav Johanus

Obrázky Václava Johanuse se objevily ve více než čtyřiceti knihách pro děti i dospělé. Vytvářel užitou grafiku pro různé firmy, mj. pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, Českou pojišťovnu, ČEZ, Koh-i-noor Hardtmuth, Jihočeskou energetiku a další.

Václav Johanus založil v roce 1998 v Českých Budějovicích Galerii Hrozen zaměřenou na grafiku, typografii, ilustraci a kreslený humor, kterou vedl víc než dvacet let. Na jih Čech přivedl špičkové tuzemské i zahraniční umělce, jenž představil ve stovkách samostatných výstav. V Galerii Hrozen se představovali také významní jihočeští autoři.

close info Zdroj: Ze sbírky Galerie Hrozen zoom_in Dílo Václava Johanuse.

Dílo Václava Johanuse můžete vidět, jak upozorňuje výtvarník Josef Bruckmüller, v současné době v budějovické oční klinice Lexum v České ulici.

Vzpomínat na Václava Johanuse bude široká veřejnost, přátelé, kamarádi i kolegové. Oslovili jsme čtyři z nich.

Kreslíř Jan Farkas

Tvorbu Václava Johanuse jsem objevil v 80. letech v tehdejším Dikobrazu, kde se díky svému nezaměnitelnému stylu trochu vymykal. close info Zdroj: Archiv JF zoom_in Na kolegu Václava Johanuse vzpomínal kreslíř Jan Farkas.Říkal jsem mu, že vtipy rýsuje. Když jsem přišel po studiu do Českých Budějovic a poznal ho osobně, zjistil jsem, že má povahu korespondující s jeho obrázky. Jsou plné vlídnosti, laskavosti. Přesně takového jsem ho znal. Nemá jediný obrázek, který by kohokoliv urážel, politiku oklikou obcházel. S Václavem Johanusem odešel velký gentleman výtvarného světa. Jsem rád, že jsem ho měl čest poznat.

Karikaturista a vojenský pilot Miloslav Martenek

Václav byl excelentní výtvarník, v jehož obrazech a ilustracích se zrcadlila preciznost, jemnost a smysl pro výtvarnou snovou poezii, až překvapivou k jeho statné postavě. close info Zdroj: Archiv MM zoom_in Na Václava Johanuse vzpomíná karikaturista Miloslav Martenek.

Poznali jsme se počátkem 70. let minulého století v ateliéru keramika Toníka Škody na budějovickém náměstí. Zastavil jsem se tam s kamarádem, dalším vynikajícím keramikem Karlem Příhodou. Vašek, který tam byl přítomný a byl již v té době výtvarně známý, když se dozvěděl, že sloužím na vojenském letišti, zeptal se mě, jestli neznám nějakého pilota Martenka, který kreslí také do Jihočeské pravdy. Odpověděl jsem, že ho znám docela dobře – jsem to já. S úsměvem dodal, že je rád, že mě předtím nepomlouval. Od té doby jsme o sobě už věděli a občas, příležitostně jsme dali slovo, někdy i v mém ateliéru.

Ve vzpomínce budu vždycky zachovávat úctu k jeho památce a obdiv k tomu, co tady zanechal.

Výtvarník Josef Bruckmüller

Naše bližší seznámení bylo až ve věku stařešinů, kdy vitalita mládí a jeho revolty byly dávno za námi. Vašek prožil svůj bohémskobohatýrský čas v minulém režimu, kdy byly jasně dány hranice, co je možné karikovat, kritizovat a jaký následuje postih při neuposlechnutí. Vypracoval si nepřehlédnutelný charakteristický styl geometrizace figur (laikové ho mile nazvali „mistr kružítka“). Tento styl skrýval přemýšlivé jinotaje a podněcoval k různým výkladům… Cesta po hraně možností. Neznám však v republice žádného umělce, který na jeho úrovni si vybudoval galerii… a umožnil tak prezentaci tolika kumštýřům. Byl vizionářem v tom, že vystihl dobu, kdy byla galerie potřebná. Nabídl lidem možnost prezentace nekomerčního charakteru v nastávající porevoluční době a úbytku pracovních příležitostí v médiích, která přehodnotila cenu reklamy, textu a obrazu či ilustrace, které téměř vymizely. Měl mnoho píle, starostí, řešení financí s provozem galerie v krajském městě bez natažení dlaně k institucím, které kulturu mají v popisu práce. Klobouk dolů, mistře kružítko.

close info Zdroj: Archiv JB zoom_in S Václavem Johanusem (vlevo) se znal výtvarník Josef Bruckmüller (vpravo).

Televizní redaktorka, scenáristka a režisérka Mirka Bezrouková

Ta zpráva zarmoutila opravdu hodně Jihočechů, a zvláště Budějčáků. Potkat se s Vaškem Johanusem nebo jeho obrázky, to byl přece pokaždé důvod k úsměvu a radosti! To, že zrovna opustil milované vody jihočeských rybníků a řek, ale rozhodně neznamená, že by odplul z duší spousty lidí. Mnohým z nás vytanou na mysli třeba dávné jiskřivé debaty v kavárně Hrozen close info Zdroj: Archiv MB zoom_in Na Václava Johanuse vzpomínala novinářka Mirka Bezrouková.u legendárního stolu, kde se kolem Václava průběžně střídali kamarádi výtvarníci, architekti, muzikanti, herci, redaktoři, spisovatelé, básníci, profesoři i Múzy, kameramani, fotografové a další zajímavé osobnosti, které tu vespolek čelili šedivému bezčasí minulého režimu, přinášeli ze svých světů impulzy, příběhy i humor, který byl tak vlastní právě kreslířovi Johanusovi. Pro nás bylo pak pokaždé vítanou, lehce rozvernou kratochvílí i kterékoli z mnoha natáčení s ním pro Českou televizi nebo regionální vysílání TV NOVA u něj v ateliéru – nejdřív v Kněžské, pak v Hroznové ulici. Ve svém krásném starém domě tvořil a do už proslulé přízemní galerie - jak jinak pojmenované než Hrozen - přinášel z horního patra i „zatepla“ čerstvě dokončené práce. Sem také ale velkoryse pro budějovické publikum přiváděl tvorbu svých přátel, rovněž špičkových českých výtvarníků z časů, kdy se u nás tak náramně dařilo kreslenému humoru. Každý si teď na Václava Johanuse vzpomíná jinak a po svém – někdo třeba jako na skvělého parťáka z hospůdek nebo rybolovu, většina z nás si ale určitě vybaví jeho originální, osobitý nezaměnitelný styl, který se stal okamžitě rozpoznatelnou „jihočeskou značkou“. A ta byla vítaná v mnoha časopisech, novinách, knihách, novoročenkách, omalovánkách, kalendářích, kolážích, na bezpočtu výstav u nás i za hranicemi. Dokázal přinášet humor beze slov, vtipnou zkratkou ilustrovat překvapivě i ekonomická témata, ovšem nejvíc přízně i domovů dobyl určitě „rybářsky“ tichými, půvabnými obrázky plných něžné, vlídné, tiché harmonie, nápadů a hříček - s rybníky, v nichž plavou rozverní pruhovaní kapři, s modrou oblohou veselých ptáčků a barevných balónů. Prostě to, jak nám Johanus dokázal připomínat a ukazovat, v jak báječném kraji žijeme. Díky, Vašku, žes tak kouzelně obohatil náš jihočeský život i svět!