Jejich přátelství ani názory válka na Ukrajině neohrozila. Oba mladíci Putinovo násilí na civilistech odsuzují a s krvavou taktikou jeho tažení nesouhlasí.

Nemohou se navštívit

Viktor Grigorev v Budějovicích bydlí skoro šest let, pochází z 9. největšího ruského města Čeljabinsk na východním úpatí pohoří Ural. „Je to asi dva tisíce kilometrů od Moskvy, ale je to velké město, které má přes milion obyvatel. Studoval jsem na Jihočeské univerzitě obor biologie a ochrana zájmových organismů. Už student nejsem, bohužel jsem studium nedokončil,“ přiblížil mladík.

Nyní se živí jako kuchař v restauraci v centru Budějovic. Aktuální situace se ho velmi dotýká, s agresí nesouhlasí, navíc se nemůže ani setkat s příbuznými. „Plánovali jsme si návštěvu, je to pro mě hrozně těžké, neviděli jsme se strašně dlouho a oni nyní nemohou odjet z Ruska,“ vysvětlil Viktor Grigorev.

Na Ukrajině se podle něj dějí hrozné věci. „Mě to jako Rusa velice mrzí. Vím, že s tím nejde skoro nic udělat. Lidé v Rusku to nechápou, mají blbé (cenzurované pozn. autora) zprávy a informace, proto nemohou podpořit Ukrajince tak, jak by si zasloužili,“ míní.

Museli by se mu postavit obyvatelé

Krvavé boje neočekával. „Nemohl jsem si ani představit, že se něco takového může v dnešní době stát. Putina nepodporuji a nikdy jsem ho nepodporoval. Od roku 2015, když už jsem měl svůj rozum, na něj mám stejný názor. Nikdy jsem ho nechtěl v čele Ruska,“ podoktl Viktor.

Za jediné řešení považuje povstání obyvatelstva a Putinovo sesazení. „Musela by se mu většina Rusů, obyčejný národ, vzepřít a vyhrát. Bohužel to není o jednotlivcích a vypadá to, že se veřejnost hromadně nezvedne. Bojí se o svoje životy, o životy svých dětí. Vláda je ohrožuje, vyhrožují zavíráním do vězení, když budou demonstrovat, proto to nedělají, i když s chováním prezidenta vnitřně nesouhlasí,“ dodal svůj názor.

Učí krajany češtinu a tlumočí

Jeho kamarád, třiadvacetiletý Ukrajinec Andrii Melnyk, pochází z Kremenčuku na střední Ukrajině. „To je Poltavská oblast asi čtyři nebo pět hodin od Kyjeva,“ upřesnil.

Aktuálně stále studuje na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity stejný obor jako Viktor, mimo to pomáhá doučovat Ukrajince češtinu, ve volných chvíli pomáhá v Krajském asistenčním centru pomoci Ukrajině (KACPU) na budějovickém letišti jako tlumočník.

„Přihlásil jsem se jako dobrovolník, pomáhám i tady na cizinecké policii překládat. Je hrozné dívat se na uprchlíky, kteří doma všechno nechali a odjeli do cizí země. Neumí mluvit česky ani anglicky, nikoho tu neznají, jsou vystrašení, je to depresivní pohled,“ popsal své pocity.

V jižních Čechách je pět let. „S Viktorem spolu kamarádíme dlouho, chodili jsme na stejné kurzy a dva roky jsme spolu bydleli na kolejích,“ prozradil na svého bývalého spolužáka.

Rodina nechce odejít

Jeho rodina nechce domov opustit, jako další spousta krajanů, a tak každý den žije v nejistotě. „Skrývají se v úkrytu, každý den tam houkají sirény. Nechtějí jet do Česka ani Evropy, říkají, že budou bránit svůj dům, svoje město a zemi,“ řekl smutně.

„Moje sestřenice se přesunula z Kyjeva k nám do Kremenčuku. Nakonec s dětmi šla kvůli sirénám do relativního bezpečí až do Lvova,“ dodal rozrušeně. „Boje, válka, to není pro dětské uši, pro starší lidi je to hrozba pro psychiku, ani děti by to neměly zažívat,“ zhodnotil Andrii Melnyk.

S rodiči komunikuje denně. „Přemluvit k cestě se nenechají. Mají tam domácí mazlíčky a nechtějí je opustit. Babička tam nechce nechat tátu, svoje dítě, moje máma říká totéž. Nenechá tam své rodiče, tátu. Chlapi nemůžou jet, protože musí bránit vlast,“ vysvětlil.

Od začátku války má nervy na pochodu. „Je to hrozné, jsem asi nervóznější než všichni příbuzní, co na Ukrajině zůstávají. Oni mě naopak uklidňují, ať se nebojím, že u nich je všechno v pohodě,“ tlumočil Adrii s tím, že ze zpráv to asi člověk vnímá jinak, než když v tom skutečně denně žije.

Zelenskyj je hrdina

Do začátku konfliktu nevnímal ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského dobře. „Říkal jsem si: herec a prezident Ukrajiny, to snad není možné,“ byl dříve skeptický.

Teď se potvrdilo, že je na správném místě. „Stal se se všemi kolem sebe hrdinou naší vlasti. Neodjel, když mu Američané nabízeli letadlo, zůstává s našimi lidmi a vojáky. Všichni mu věříme a doufáme, že to dobře dopadne,“ řekl Andrii.

Vzkaz pro všechny Ukrajince

Všem krajanům, co odjeli i zůstávají ve válečném území, by rád vzkázal, že je obdivuje. „Každý z nás je nyní hrdina a oni jsou hrdinové, protože i odjet někam do ciziny je velký krok. Ne každý dokáže nechat všechno na místě a odjet. A zůstat v takové situaci je také obrovské hrdinství. Každý, kdo pomáhá a organizuje pomoc, je hrdina,“ posílá slova podpory.

Věří, že společně to zvládnou. „Za námi je pravda a na naší straně je bůh, takže to musí skončit dobře,“ myslí si Melnyk.

Viktor naopak doufá, že lidé v Rusku pochopí, co se děje a na čí straně je spravedlnost. „Chci, aby to dopadlo dobře. Každý Rus by měl něco udělat, aby válka skončila. Nebát se vězení, riskovat, postavit se vládě, v jednotě je síla,“ míní Grigorev.

Sám pomáhal kamarádce z Ukrajiny s překladem na cizinecké policii. „Také se snažím pomáhat. Když mám čas, snažím se dělat, co můžu,“ vysvětlil.

Válka jen tak neskončí

Andrii je toho názoru, že Ukrajinu čeká budoucnost jako Izrael. „Oni bojují celý život. My také svoji zemi zachráníme, otiskneme ji do svých hranic, ale ta válka už nikdy neskončí. Putin si myslel, že Kyjev zabere za dva tři dny, to mu nevyšlo, nikdo ho nevítal. On se naštval a začal bombardovat civilní lidi, ženy, děti a seniory. Nechce bojovat férově s armádou, protože to by jeho vojáci nezvládli,“ sdělil svůj názor mladý Ukrajinec.

Konec nevidí tak růžově jako Viktor. „Nevěřím, že v Rusku bude revoluce. Lidé se bojí, a stále jich dost důvěřuje Putinovi. Největší nadějí jsou sankce, které mají šanci zničit ekonomiku Ruska. Když nebudou mít peníze na tanky, je konec války,“ míní Andrii.

Spravedlivého trestu za genocidu se podle něj ruský prezident nedočká. „Přál bych si, aby ho soudili za zločiny, které spáchal. Ale určitě se toho nedočká. Buď se zabije sám, nebo ho zabije někdo z jeho pobočníků,“ uzavřel předpovědí.

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích má aktuálně 65 ukrajinských studentů a 76 studentů z Ruské federace. Kolegium rektora Jihočeské univerzity už v úterý 22. února vydalo prohlášení, ve kterém vyjádřilo připravenost poskytnout pomoc ukrajinským studentům a zaměstnancům univerzity.