Pamětníků ubývá a s nimi i povědomí o hrůzách, které válku provázely, a příčinách, které ji způsobily. Podobně je na tom 1. světová válka. Přesto se stále najdou lidé, pro které vzpomínka na světové války znamená trochu víc než pro ostatní.

„Válku pamatuji jen z vyprávění rodičů, jak jsme utíkali před bombardováním z Budějovic k příbuzným do Čakova a mě vezli v kočárku,“ ohlíží se desítky let zpět Míla Ortman z Mladého. „Měli jsme to živé, rodiče si to pamatovali a je to blízké, když vyprávějí rodiče,“ míní o válečných vzpomínkách starousedlík z okrajové části Českých Budějovic.

„Pro ty mladé už to ale musí být strašlivá minulost,“ dodává realisticky Ortman. Připomíná, že jemu samotnému se kdysi zdála hrozně dávnou už první světová válka, a to byl časový odstup od jeho narození jen třicet let.

Tanky na cvičáku

Druhá světová válka ale byla pro mladé i dlouho po svém konci přítomná ve stále pobořených vybombardovaných domech nebo v trychtýřích po bombách. Na příležitostných vodních plochách se pak třeba v krajském městě v zimě i bruslilo. Daly se najít i další památky na válku.

„Ještě před dvaceti lety jsem chodil na cvičák ve Čtyráku a hráli jsme si tam na tancích. Nevím, jestli byly z války nebo z pozdější doby, ale pro nás z války byly,“ říká sedmatřicetiletý Ondřej Svoboda ze sídliště Vltava, sám je členem klubu vojenské historie a pravidelně se účastní různých akcí. Ani pro něj není třeba válku zvlášť připomínat.

S nejmladší nastupující generací už je to ale trochu jiné. Rodiče dnešních dětí už válku nezažili. Vědí o ní často velmi málo a děti pak téměř nic, i když v některých rodinách je zase situace jiná a o válce vědí děti dost.

Změněný pohled

Mnozí upozorňují i na to, jak se proměnily válečné filmy a třeba postavení sovětské a americké armády u veřejnosti. S potřebnou rehabilitací západního odboje se zase skoro zapomnělo na vojáky bojující na východní frontě.

S různými znalostmi se třeba setkávají i učitelé. „Snažíme se s dětmi probírat všechna významná výročí, nejen v hodinách dějepisu, ale i v ostatních předmětech,“ řekla Deníku ředitelka ZŠ a MŠ Dubné Jaroslava Petráchová. „Zrovna osmá třída mě docela překvapila, věděli, že je Den vítězství, a proč. To, že budou doma, pro ně bylo až někde úplně vzadu,“ pochválila školáky Petráchová. Ne vždy jsou ale podle ní znalosti u dětí odpovídající.

Patriotismus mizí

Osmáci v Dubném také proto připravují projekt k osmičkám v českých dějinách. „Vlastenectví a patriotismus se vytrácí,“ myslí si v té souvislosti Petráchová.

Nadšení po výhrách hokejistů považuje za trochu nedostatečné. Uznává, že spousta mladých vezme v tu chvíli do ruky vlajku. Skutečné vlastenectví by však podle ní mělo vypadat jinak. „Nic dalšího,“ konstatovala na adresu „vlasteneckých“ projevů po sportovních utkáních.

Přitom právě vlastenci ve světových válkách vybojovali svobodu pro Československo.