Vánoční svátky prožíval se svým farníky čtyřicet let až do své smrti. Kněz Martin František Vích (1921–2008) z Dobrše v Pošumaví se radoval z každého dne a z každého setkání. Znali ho farníci v Dobrše, Čestic, Vacova a vlastně ze všech koutů země, odkud za ním tak rádi jezdili.

Bez smutku a zloby vzpomínal i na Vánoce, které v 50. letech po odsouzení za protistátní činnost prožíval ve vězení a v uranových lágrech. „K mým nejkrásnějším patřily Vánoce, které jsem strávil roku 1954 v lágru ve Rtyni v Podkrkonoší,“ přiznával častokrát Martin František Vích.

„Byl Štědrý večer, černá tma. Československý farář nacvičil s ostatními koledy, kněží chodili po barácích a zpívali. Ze střech visely osvětlené rampouchy, vypadaly jako křištál. Šel jsem navštívit svého spolubratra pátera Dominika Javůrka. Vyšel ven z marodky a poslouchali jsme koledy. Dali jsme si dárečky – kostky cukru nebo bonbony. Nahoře na skále nad táborem stáli civilisti a na hudební nástroje hráli a zpívali Tichou noc. Byla noc, ticho a tma. Nocí se neslo: Tichá noc… přesvatá noc… sníh a mráz… Bachař, co měl hlídat, podřimoval, protože byl zmožený štědrovečerním alkoholem. Dominik mi tehdy řekl: Martine, kdyby mě teď posílali domů, tak bych nešel. Takovouhle soudržnost bych doma nezažil. Tenkrát nás spojovalo utrpení.
Pak se Dominik vrátil na marodku, kde začal sloužit mši svatou pro pět lidí. Na lžičku měl pět kapek vína, vodu. Áda Procházka, který, tuším, pocházel z Vimperka, napekl placky jako hostie. Jak jsme se měli v té chvíli všichni rádi.
Druhý den na Hod Boží nechal náčelník, kterému jsme říkali Kulhavý ďábel, rampouchy roztlouct. Ukázal na ně a řekl: Musíme to uklidit! Nechtěl, aby nám rampouchy připomínaly něco pěkného.“

Vzpomínky Martina Františka Vícha jsou zachovány v jeho knize Na Dobrši – Listy z Pošumaví, které se daly koupit či objednat v karmelitánském knihkupectví U Mikuláše v Českých Budějovicích. Jeho život připomíná i vzpomínkové DVD na Martina Vícha, které vydalo Sdružení pro obnovu Dobrše.
„Vánoční svátky se ale staly více záležitostí obchodu než úcty a vzpomínky na to, co se před dvěma tisíci lety stalo,“ litoval pošumavský kněz.

„Tehdy se v chudičkém chlévě narodil Spasitel světa. Oslavy Vánoc jsou hrou světel, ale když se zeptáte lidí, proč se oslavují Vánoce, tak nevědí. Myslí si, že je to jen nějaká pohádka. Jenže je to veliká skutečnost,“ upozorňoval na pravý a opomíjený význam Vánoc Martin Vích.