Na kůru v rohu je opřený kontrabas, vedle dva tympány s paličkami. Židle a nové dřevěné pultíky čekají, až k nim usednou hudebníci. „Zvukově je to teď extraligový nástroj,“ říká devětačtyřicetiletý Churáček, jen co dohraje.

Varhany postavil Pantoček v roce 1730 pro děkanský kostel. Tomu sloužily zhruba sto let. Poté je mimo jiné kvůli josefínské reformě převezl pražský varhanář Karel Vocelka k Václavovi – do nejstaršího ze čtyř netolických kostelů, který vznikl kolem roku 1330.

„Přesun je z 90 procent špatný. Zde naopak, což je skoro zázrak. Navíc z akusticky špatného prostoru se dostaly do velmi dobrého: dozvuk je zde úplně rovný, kostel se chová jako koncertní síň, jen poslouchejte,“ vypráví učitel českobudějovické konzervatoře a začne hrát.

Odložené varhany tak téměř 200 let trpěly. Na rozdíl od jiných však zůstaly ve velmi dobrém stavu a přežily obě světové války. Restaurátoři navíc zjistili, že většina z šesti set cínových píšťal je původní.

Oprava trvala tři roky a stála 1,5 milionu korun. Varhanářský mistr Rudolf Valenta vestavěl pozitiv do zábradlí, ošetřil píšťaly, prodloužil je a naladil, aby s nimi mohl hrát orchestr. Radami přispěl i přední český varhaník Jaroslav Tůma.

Restaurátoři skončili loni, nyní se nástroj ještě rok takzvaně zajížděl. „Většina věcí je ze dřeva a v kostele hodně kolísá teplota, tak musel absolvovat roční cyklus. Na podzim se třeba ukáže , že některá klávesa drhne,“ vysvětluje Churáček, který mimochodem učil i písničkářku Radůzu.

Proto až nyní nastal čas baroknímu skvostu požehnat. V sobotu se začne od 16.30 hodin a při obřadu zazpívá i Iva Hošpesová z Jihočeského divadla.

Jeden z nejlepších Pantočkových výtvorů má několik zvláštností. Jen samotná traktura, táhlo vedoucí od kláves k píšťalám, měří 6,7 metru. „Jednostopý rejstřík neopakuje poslední nejvyšší oktávu a čtyřřadá mixtura – sdružení alikvotních tónů – nemá jen kvintu s oktávou, ale i tercii,“ upřesňuje Jiří Churáček.

V tomto pedagogovi a skladateli našel Pantoček, čelný představitel české barokní varhanářské školy, nadšeného podporovatele. Odkaz dávných dob střeží stejně pečlivě jako dva andělíčci na kdysi odloženém unikátu.