Včelkohraní uspořádala místní včelařka Vlaďka Nechvátalová poprvé před šesti lety. Zprvu jen pro své děti, aby je naučila nové poznatky o životě včel a zlákala je k vycházkám do přírody. „V dalších letech jsme zvali víc a víc známých a kamarádů, až se z Včelkohraní stala veřejná akce, která se koná každý rok kolem svátku svatého Jiří,“ vysvětlila Vlaďka Nechvátalová, jež hojně navštěvovanou akci uspořádala ve spolupráci s Křesťanským mateřským centrem Petrklíč, Jihočeskou vědeckou knihovnou, Základní organizací Českého svazu včelařů Borek a Okresním výborem Českého svazu včelařů České Budějovice.

Včelkohraní, které se letos uskutečnilo v rámci programu oslav letošního 150. výročí včelaření na Českobudějovicku, by se neobešlo bez finanční podpory obce.

V boreckém kulturním domě, kam se akce přesunula z přírody kvůli nepřízni počasí, čekalo v sobotu odpoledne malé i velké návštěvníky osm stanovišť. Na nich mohli zájemci například poznat, jak se včela vyvíjí z vajíček, která nakladla matka. „To vajíčko jsem dnes ráno vyndala z úlu,“ ukázala Vlaďka Nechvátalová.

O kus dál děti modelovaly včelu z keramiky, a učily se tak znát její podobu. Kdo chtěl, rovněž poznal, jak se včela orientuje v terénu. „Nevčelaři mají dojem, že včely vylétávají z úlu náhodně do krajiny. Ale to tak není. Z úlu se vydávají nejdříve včely pátračky, které v krajině hledají různé typy květin, a pak v úlu předávají ostatním včelám informace, kam letět,“ vysvětlila Vlaďka Nechvátalová, která v Borku vede včelařský kroužek. Vyprávěla také, že včela nemá uši ani hlasivky, ale komunikuje s ostatními hlavně pomocí chemických látek. „Vzájemně si posílají jakési chemické dopisy. Díky chemickým látkám včely například poznají, do jakého úlu patří nebo kde na ně číhá nebezpečí,“ uzavřela Vlaďka Nechvátalová.