Až do roku 1914 si Winklerovi z Jindřichova Hradce žili poklidně. Válečný konflikt, který v té době vypukl, však s osudy rodiny pořádně zahýbal. Uniformu totiž museli obléknout hned tři synové uzenáře Roberta Winklera a jeho chotě Ludmily: řeznický mistr František (1886 – 1914), šikovatel Robert (1885 – 1964) 
a pekař Jaroslav (1887 – 1970).

„Měli velkou smůlu v tom, že se narodili v nevhodnou dobu. Když vypukla první světová válka, dosáhli věku, kdy si císař pán vyžádal jejich služby,“ řekl Jaroslav Winkler z Českých Budějovic, vnuk Františka Winklera. Jak z výše uvedených dat narození a úmrtí vyplývá, právě František byl jediným ze tří bratrů a celkově sedmi sourozenců, kdo se z první světové války zpátky domů nevrátil.

„Myslím, že s datem úmrtí 20. listopadu 1914 byl dědeček jednou z prvních obětí války. V rodině se traduje, že ho postřelila Srbka, která číhala kdesi na střeše za komínem,“ popsal Jaroslav Winkler. Jeho dědečka na místě neusmrtila; vojáka zdravotníci převezli do nemocnice, kde ale zranění podlehl. Střelná rána do břicha je jako příčina úmrtí uvedena i v úmrtním listě Františka Winklera.

„Na tom je zajímavé, že byl vystaven téměř pět let po dědečkově smrti, konkrétně 28. března 1919. Je pro mě záhadou, proč tomu tak je, možná na tyhle administrativní úkony neměl nikdo za války čas,“ krčil rameny Jaroslav Winkler, jehož dědeček našel místo posledního odpočinku právě v Srbsku.

V době, kdy zemřel, měl František Winkler manželku a dvouletého syna. „Císař pán pak vdově po padlém vojákovi, tedy mé babičce, věnoval trafiku v Jindřichově Hradci. Babička ráda vyprávěla, že pro cigarety si k ní chodil i pán z rodu Černínů, který vlastnil jindřichohradecký zámek,“ zmínil Jaroslav Winkler.

I přesto však mladá vdova třela bídu s nouzí. Tatínka Jaroslava Winklera proto poslala do Vídně k tetě Anně. „Tady otec zahájil školní docházku. 
I díky tomu se naučil dobře německy,“ podotkl Budějovičák s tím, že když se finanční poměry v rodině stabilizovaly, malý chlapec se vrátil zpátky domů.

Osud ke dvěma Františkovým bratrům nebyl tak krutý jako k padlému vojákovi. Šikovatel Robert skončil v ruském zajetí ve městě Tomsku, kde se konce války dočkal ve zdraví. Často své ženě a synovi do Jindřichova Hradce posílal pohlednice s pozdravy a zprávami o tom, jak se mu daří. Obsah těchto sdělení však byl pod přísnou kontrolou, 
a tak bylo možné psát jen „neškodné fráze“ typu „jsem zdráv a mám se dobře“.

Pekař Jaroslav skončil 
v ruských legiích. „Za války utrpěl asi čtyři zranění,“ poznamenal na adresu svého prastrýce Jaroslav Winkler 
z Českých Budějovic.

Také pekaři Jaroslavovi císař věnoval trafiku, aby se mohl uživit. „Jediného Jaroslava jsem ze svých prastrýců poznal osobně. Bydlel ve Stříbřeci a dodnes si pamatuji, jak jsme se k němu s rodiči vydali na návštěvu. O zážitcích z války mi ale nevyprávěl. Tehdy jsem byl ve věku, kdy mě to ani nezajímalo. Zato dnes bych se ho vyptal na mnohé,“ uzavřel Jaroslav Winkler své vzpomínání na osudy rodiny spojené s první světovou válkou.