Takový zážitek čekal v sobotu na návštěvníky vodárenské věže v Českých Budějovicích. Ta byla u příležitosti Dne památek otevřena poprvé v historii.

„Voda mě vždy zajímala a proto jsem rád, že jsem se sem mohl podívat,“ reagoval Jaromír Hoštička z Ledenic. Zaměstnanci společnosti Vodovody a kanalizace (VAK), které věž patří, se na návštěvníky pečlivě připravovovali. Pokusili se odtud vymést stoletý prach a ponořili se do archivů. Lidé se zde proto dozvěděli mnohé o zásobování města pitnou vodou.

Téměř 300 let stará

„Nejprve se voda čerpala ze studní, v 16. století se stavěly dřevěné žlaby, které přiváděly vodu z blízkých rybníků. V roce 1720 zastupitelstvo rozhodlo, že je třeba vybudovat vodárnu, takže začala výstavba věže,“ přiblížila Renáta Kollarczyková, mluvčí VAK.

Budějovická věž čerpala vodu nejprve z Vltavy. Kvůli neustále zhoršující se kvalitě toku se však v roce 1931 připojila na Malši. Jak se město rozrůstalo, přiváděli do místního vodojemu vodu také z Nedabyle a Úsilného. Po vybudování Římovské přehrady sloužila věž již jen průmyslovým podnikům jako zásobárna užitkové vody. Nyní ji využívá vodoměrna společnosti VAK. K historkám kolujícím ve firmě však patří i ta o řediteli z 90. let, který zatoužil mít ve vodárenské věži kancelář. Nakonec z toho kvůli velkým nákladům a malému prostoru sešlo.

Návštěvníci si zde mohli také prohlédnout některé historické dokumenty, například usnesení zastupitelstva z roku 1928, kde se radí, jak bojovat s ledem a extrémními mrazy, které tehdy panovaly.

Po téměř dvaceti letech se na věž vyšplhal Vladimír Fürth z Jihočeského vodárenského svazu. Kdysi byla nedílnou součástí jeho života. „Když se chystala rekonstrukce věže, nenašli jsme nikde plány. Proto jsme to tu prolézali, měřili a znovu zakreslovali,“ vzpomněl. Velký zájem lidí o prohlídku věže jej překvapil. Podle jeho názoru velkou roli hrálo to, že se sem dosud nikdo nemohl podívat, ačkoli je to jedna z dominat města.

Jedinečnou příležitost si nenechala ujít ani Jana Marková. „Všechno ostatní už znám, ale věž je otevřená poprvé, a tak jsem šla, i když ty schody mi dělají potíže,“ řekla.

Budějovičtí v sobotu houfně navštěvovali i další památky. Marková doporučovala Biskupskou zahradu. „Je krásná, chodívala jsem tam se synem v kočárku, bylo tam hezké posezení“ popsala. Zuzanu Peterkovou zase lákal kostel Růžencové Panny Marie. Rozhodla se využít Dne památek, protože kostel je obvykle zavřený a při církevních obřadech tam nechce rušit.