Jedinečnost výzkumu vyzdvihl profesor František Sehnal, ředitel Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích (BCAV). „Je to pokus s celoevropským významem,“ upozornil.

U Dubného se podařilo při výzkumu spojit poměrně velkou plochu s přesným určováním jednotlivých druhů hmyzu. Jinde v Evropě se plodina s označením MON 88017 pěstuje buď na nesrovnatelně menších plochách nebo se neurčují druhy hmyzu tak podrobně.

Zmíněný druh kukuřice by měl být odolný proti škůdci, který se v posledních letech šíří i v České republice. Čím je nebezpečný, to vysvětluje vedoucí výzkumného týmu Oxana Habuštová. „Bázlivec kukuřičný je asi pět milimetrů velký brouček zavlečený do Evropy z USA. Bázlivec žere květenství a jeho larvy napadají kořeny kukuřice,“ říká odbornice z Biologického centra Akademie věd.

Genetická úprava organismů ale má vedle svých velkých zastánců i kritiky. Ti poukazují například na to, že období, po které se zatím uskutečňují výzkumy, je poměrně krátké. Případné nežádoucí změny by pak prý bylo prakticky nemožné zvrátit.

Vědci však obavy odmítají. „Tisíce sebraných údajů po statistickém hodnocení jednoznačně prokázaly, že geneticky modifikovaná kukuřice MON 88017 nemá vliv na druhovou rozmanitost, ani na množství organismů na poli,“ zdůraznila k výsledku pokusu Habuštová.

K ochraně kukuřice před škůdci přitom nejsou potřeba ani chemické prostředky. Geneticky upravené druhy kukuřice si dokážou samy poradit s takovými protivníky, jako je bázlivec kukuřičný nebo zavíječ kukuřičný. Zjednodušeně řečeno rostlina je otráví.

Takto vybavenou kukuřici zkoumali po tři roky vědci z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Vědci pátrali, jestli kromě škůdců bude mít kukuřice vliv i na jiné organismy. Patnáct hektarů pole u Dubného vědci rozdělili na pětadvacet pokusných políček, kde střídavě pěstovali geneticky modifikovanou kukuřici a obyčejné druhy kukuřice.

Výzkum ukázal, že na ostatní organismy neměla geneticky upravená kukuřice vliv.

Způsob obrany rostlin popsal Deníku za vědecký tým z Biologického centra Akademie věd Jan Šula. Když začnou škůdci konzumovat rostlinu, dostane se jim do těla i jed, který se vytváří díky tomu, že genová výbava kukuřice byla obohacena o gen jedné bakterie. „Zjednodušeně řečeno, jed působí ve střevě housenky a proděraví ho,“ naznačil Jan Šula.

Geneticky upravená kukuřice je sice dražší jako osivo, ale na druhou stranu jsou třeba nižší náklady na její ošetřování.

Některé upravené druhy kukuřice už se smí pěstovat i v České republice. Současný výzkum u Dubného měl naznačit, jestli je možné povolit další plodinu. Kukuřice z pokusného lánu skončí v bioplynové stanici.