Dělíte svůj život mezi hudbu a přírodu?
Asi ano. Připadám si trošku schizofrenní, protože přes týden pracuju v hudebce a pak hned jezdím do přírody, na chatu nebo na nějaký výlet. Ve městě jsem společenštější a v přírodě samotařím. I když se to samozřejmě prolíná, někdy si beru s sebou noty a celý víkend píšu aranže, skládám a podobně.

Kolik jste už složil skladeb?
To budou desítky a desítky, protože jsem taky psal muziku pro divadla a různé amatérské spolky. Plus aranže. Měl jsem několik hudebních projektů, kompletně autorská tvorba byla v Klima-X.

Odtud Vás zná asi nejvíc lidí?
Byli jsme hodně populární v době, kdy fungovalo Divadlo Pod čepicí, tam kde je teď IGY. Bylo to v druhé polovině 90. let. Před dvaceti lety jsem začal v Českých Budějovicích taky pořádat jazzové večery, které se konaly na různých místech, ve Staroměstské, U Hromádků, v hotelu Malý pivovar a jinde. Zvaly se soubory i jednotlivci, jak místní, tak i cizinci. Dnes už večery nepořádám. Vznikly tady jazzové kluby a hospůdky, kde se pravidelně hrává.

S jakou kapelou vás můžeme na pódiu slyšet teď?
Zkouším s třemi soubory. Vedu Veliký ZUŠ band, což je bigband organizovaný pod hlavičkou Základní umělecké školy na Piaristickém náměstí. Pak mám projekt s názvem String trio J.A.J, s nimiž už ale hrajeme v pěti jako kvintet a někdy s námi zpívá jako host i moje dcera. A třetí projekt je Fi.Jazz.Co, který je tvořen souhrnem muzikantů z různých žánrů.

Povoláním jste učitel na umělecké škole. Je o kytaru pořád stejný zájem?
Určitě. Učím klasickou kytaru i elektrickou kytaru - ta je v poslední době dost moderní i mezi děvčaty.

Za ty roky, co učíte, už jste musel vychovat spoustu kytaristů.
Doufám, že jsem jim něco předal. Docela dost z nich hraje v rockových kapelách a přibývají další.

Vy jste nejen kytarista ale i zpěvák. Pronásledují vás nějaké melodie?
Zpívám si. Někdy, když to nikdo neslyší a nejsem v rezervaci, kde bych třeba zlikvidoval populaci bobrů, zkouším i takové hrdelní, alikvotní zpěvy. A když je mi ouvej, tak mě často pronásleduje nápěv, který koresponduje s mojí náladou. Indové tomu říkají jantra. Potom je taky zajímavé, když člověk synchronizuje pohyb a dýchání, já totiž pořád všude jezdím na kole, začnou se v hlavě líhnout myšlenky, proudí nové nápady. A to pak lituju, že u sebe nemám notový papír, abych si to zapsal.

Co vás tolik táhne do přírody?
To je otázka. Příroda si na nic nehraje, je taková, jaká je. A člověk se tam popasovává i s těmi lety, která přicházejí.

O Vás je známo, že stavíte kameny, menhiry.
Teď už je moc nestavím, protože je lidi porážejí jen tak z plezíru a taky je kradou do svých podnikatelských zahrádek. Ale na Kleti mám takové dva tři kameny, co jsem si postavil, a když si tam sednu, ústa se mi roztáhnou do oblouku a za chvilku se mi udělá dobrá nálada. Funguje to na mě.

Jakou máte rád krajinu?
Preferuju oblasti, kde je to pusté, surové. Takové je třeba Boleticko, nebo oblast za Krumlovem. Taky mě docela učarovalo Nechvalicko, je tam spousta skalisek, menhirů, kapliček a různých zákoutí, kde je opravdu nádherná krajina. Nebo na Strakonicku směrem ke Klatovům, kde jsou mírně zvlněné kopečky a hodně členitá krajina. Tam oko spočine a zastaví se i čas.

Když vyrážíte na své toulky, nocujete v lese jen tak ve spacáku?
Ano. Teď jsem zrovna přespával z pondělka na úterý. Rychle se zešeřilo a musel jsem honem najít místo na kraji lesa. Ráno jsem zjistil, že spím vedle tratoliště, kam chodili divočáci a srny, takže jsem je v noci asi čtyřikrát vyplašil.

Jak často spíte venku?
Mimo sezonu tak pětkrát šestkrát, když to jde. A v létě skoro pořád.

Kam jste se na svých cestách už podíval?
Dostal jsem se do Uzbekistánu, Albánie, Gruzie, Bulharska, Makedonie, na Korsiku, Athos, na Kubu, do Španěl, na Ukrajinu i náš teď už trochu zprofanovaný Banát v Rumunsku s českými starými vesničkami a koloritem, který už tam doznívá. Lákají mě země, kde ještě není rozprouděná mašinérie turismu a ekonomiky. Cestování beru jako možnost, kde člověk pozná lidi, přírodu, jejich muziku, speciality, pálenky, a tak.

Máte také nějaké zajímavé hudební nástroje?
Mám různé strunné nástroje, jak z Gruzie, Uzbekistánu tak i Podkarpatské Rusi. Taky mám citeru, kterou po mně jednou ročně vždycky chtějí na vánoční koledy. A sitár, tu holku zanedbávám, ale je to takový duchovní nástroj, který rezonuje s vnitřkem člověka.

Co vás teď nejvíc těší?
Baví mě být s příjemnými, chytrými lidmi, příroda, která mě přijímá, a taky diblík, vnučka Klaudie.