„Přijela jsem za maminkou," svěřila se Marie Ashcroft (za svobodna Podlešáková) včera dopoledne na budějovickém náměstí u stánku Paměti národa, kde se scházeli lidé, aby diskutovali, vzpomínali nebo nadávali na historii i současnost.

„V roce 1967 jsem se na letním studentském pobytu v Británii seznámila s Williamem a pak jsme si psali. Chtěla jsem za ním odjet, ale táta povídal: Napřed dostuduj, bude svoboda, a pojedeš pak. Jenže v srpnu 1968 přijeli Rusáci, a nešlo to. William se zlobil, že za ním nejedu, že ho nemám ráda," vzpomíná Marie Ashcroft na dobu, kdy se za železnou oponu jen tak nesmělo.

„Na jaře 1971 si mě Bill vzal tady na budějovické radnici. Tatínek se sice zlobil, že je postní doba, ale muž jindy nemohl. Pak jsem se odstěhovala za ním," dodává pamětnice.

Podobné příběhy, zachycující novodobou českou historii, pečlivě několik let nahrávají a archivují členové sdružení Post Bellum. Od včerejška do zítřka na budějovickém náměstí Přemysla Otakara II. stojí mobilní studio s informačním stánkem, kde se dozvíte o jejich činnosti, naučíte se nahrávat vzpomínky a získáte informace o soutěži Příběhy 20. století, motivující lidi hledat pamětníky mezi příbuznými, sousedy a známými. Dostanete zde i přílohu Deníku, který je partnerem téhle důležité akce, neboť pamětníků událostí českých novodobých dějin rychle ubývá.

„Rádi bychom, aby se o sdružení Post Bellum a projektu Paměť národa dozvěděli lidé, kteří je ještě neznají," říká hlavní koordinátorka akce Paměť na cestách Olga Plchová. „Rádi odjedeme s kabelou plnou nových příběhů a vědomím, že se nám do soutěže hlásí spousta dalších účastníků. Přejeme si, aby se lidé rozhlédli kolem sebe a zapátrali i v historii rodin."

Informační panely s příběhy obětí nacistické i komunistické totality stojí na náměstí ve městě, spojeném s předsedou KSČM Vojtěchem Filipem. „Budeme rádi, když   k nám přijde i on a řekne svůj příběh, jak se přihodilo, že se stal komunistou," pokračuje Olga Plchová s tím, že Post Bellum je apolitické sdružení, takže vítají vzpomínky nacistických a komunistických vězňů, příslušníků Revolučních gard a pohraničníků stejně jako milicionářů, estébáků a vyšetřovatelů.

„Jenže ti si přijdou jen zanadávat, a mluvit na nahrávku, o které by si pak posluchači udělali vlastní názor, nechtějí," dodává Olga Plchová a zve na náměstí.