Chodíš na Gymnázium Česká 
a olympijských nadějí v Budějovicích. Jakým sportům se tedy věnuješ a jak se ti daří?
Dělám jen karate a myslím, že mi to jde celkem dobře. Byl jsem úspěšný na několika soutěžích v Čechách.

Dostal jsi se díky karate i někam do zahraničí?
Ano, byl jsem třeba na soutěži v Americe. Bylo to mistrovství Spojených států, ale otevřené i pro jiné země.

Jaké to v Americe bylo?
Prostě jiné než u nás. Byli jsme v Miami a měli čas podívat se i po okolí. Zažili jsme tam hodně velké teplo a nezvyklý byl i cizí jazyk. Jiné bylo také karate, mnohem agresivnější.

Čeho bys chtěl v karate ještě dosáhnout?
Rád bych cestoval stejně jako dosud. Je to dobrá příležitost podívat se do světa. 
A samozřejmě by bylo skvělé, kdyby se mi podařilo vyhrát mistrovství republiky.

Koukáš se na filmy, v nichž se objevuje karate?
Karate ve filmech je trochu jiné, upravené, ale sleduji je. Vlastně jsem se ke karate dostal právě přes ty filmy. Líbilo se mi, jak to vypadá a chtěl jsem to také umět.

Kdyby tě někdo napadl na ulici, dokázal by ses díky karate ubránit?
Na to se mě ptá hodně lidí 
a já s tím naštěstí nemám žádnou zkušenost. Myslím ale, že kdyby to bylo třeba, ubránil bych se. V karate totiž trénujeme postřeh 
a přesnost. Ale zároveň psychiku – je třeba mít klidnou hlavu, být v pohodě, když se něco nepovede.

Kromě karate se hodně věnuješ matematice a fyzice, účastníš se olympiád. Čím tě zaujaly zrovna tyto předměty?
Líbí se mi, že skrz ně můžu poznávat věci kolem nás. Díky fyzice vím, jak co funguje ve skutečném životě.

Navíc sis na vlastní kůži vyzkoušel výcvik astronautů. Jak ses k tomu dostal?
Asi před čtyřmi lety mě zaujal článek v novinách o soutěži přes internet. Z těch, kteří odpověděli správně na otázky, vybrali několik lidí a pak jsme jeli do Prahy a nejlepší z nás nakonec do Bruselu, kde jsme si vyzkoušeli výcvik astronautů.

Zažili jste stav beztíže?
Ano, i ten jsme si vyzkoušeli. Zavěsili nás na takovou kladku, která vyrovnávala váhu, a tím pádem jsme byli jako ve stavu beztíže. Takhle zavěšení jsme pak zkoušeli třeba vylézt po žebřinách a opravit satelit podle plánku. Strávili jsme v Bruselu několik dní. Nakonec jsme absolvovali i simulaci letu do vesmíru. Dva z nás seděli v raketoplánu, my ostatní jsme byli v řídícím středisku a komunikovali spolu přes mikrofony. Já musel hlásit astronautům počasí.

Tuhle funkci sis vybral sám?
Vybrat jsme si mohli sami. Já nejdřív chtěl být geolog a architekt, jenže jsme na to byli dva, tak jsem si nakonec zvolil to počasí. Ale geologie a architektura mě taky baví, zkoušel jsem si například už narýsovat plán domu.

Musíš se hodně učit a je vůbec něco, co ti ve škole nejde?
To, co mě zajímá, se příliš učit nemusím. A moc mi nejde třeba kreslení.

Čím bys chtěl jednou být?
O tom jsem ještě nepřemýšlel, ale asi bych chtěl dělat něco, co souvisí s fyzikou.