Majitel škodovky, sedmadvacetiletý Rudolf Patrik, má svého veterána přihlášeného jako běžné vozidlo do provozu. Tak jako tisíce dalších milovníků starých aut.

Veterány nemají černá písmena

„Tisícovku mám, ale jen na letní veteránské sezony, jezdím s ní na srazy a na nějaké výlety. Do normálního provozu s ní nejezdím,“ upozornil Patrik.

„Pokud to ještě jde, tak lidé svá stará auta přihlašují normálně. Já jsem už viděl například i staré populary na obyčejných značkách. Na tisícovce jsem ale ještě nikdy neviděl veteránské zelené cedule,“ pokrčil rameny. „Získat veteránské testace na vůz a následně zelené značky není zas tak jednoduché. Auto anebo motorka musí splňovat řadu podmínek, například co nejvíce součástek musí být opravdu originálních, žádné duplikáty,“ shrnul sedmadvacetiletý veteránista a dodal, že časem si také zažádá o zelené registrační veteránské značky na svého miláčka. „Hlavní výhoda je v tom, že platíte veteránské povinné ručení. Takže za pojistku zaplatíte jen pár stovek ročně namísto tisíců.“

„Bílé“ registrační značky mají na veteránských vozidlech zejména lidé, kteří vlastní auta nebo motocykly s mladším datem výroby. Na srazech tak většinou převládají běžně zaevidované škodovky či například novější tatry a z motocyklů se normální čísla týkají především jaw a čézet.
Řada veteránistů ale nemá jinou možnost než si plechový klenot přihlásit na veteránská čísla.

„Před časem jsem si koupil Tatru padesát sedm z roku 1935, ale byla bez papírů. Takže až ji dám do kupy, musím si oběhat zelené veteránské cedule. Snad mi je dají,“ doufá a přitom rozebírá šasí předválečné tatrovky pětačtyřicetiletý Josef Bouchal.

„Akorát teď pořád řeším, jak budu se sedmapadesátkou jezdit na srazy, které se konají po celé republice. Nedovedu si představit, že bych jel z Budějovic někam na sever třeba jen padesátikilometrovou rychlostí. Nedej bože, kdyby to do mě někdo narval, to budu okamžitě mrtvý,“ upozornil Bouchal na nevýhodu starých aut, bezpečnost. „Vypadá to tak, že si ještě pořídím vlek za rodinné auto a bude klídek,“ pousmál se a znovu zaplul pod Tatru 57 s klíčem v ruce.

Více informací v ČbD 25.2. na straně 3.