Chodník a zábradlí v popředí na snímku pořízeném v roce 1904 nebo dříve patří k budově muzea. Hlavním motivem je hradební věž zvaná Manda zachycená zezadu, to je od muzea přes dnešní Jirsíkovu ulici a někdejší parkán. Vnitřní strana Mandy směřovala do Kněžské ulice, která v těch místech byla spojena úzkou uličkou se Širokou ulicí. Na levé straně je Manda hradbou spojena s domem bývalého soudu, na pravé straně pokračuje delší úsek hradeb (v Kněžské ulici byl ještě zachovalý hradební ochoz) a následuje dům Šalamouna Neubauera. Věž výtvarně utrpěla novějším masivním komínem a jiným rozložením oken.

Pojmenování Manda pochází z 15. století, kdy vedle hradební věže bývaly lázně, jejichž majitelka se jmenovala Magdalena Kozlovcová. Jméno Magdalena se vyslovovalo také Mandalena a zkráceně hovorově Manda. V písemnostech se vyskytuje též tvar Manye nebo Manie – Manda. Lazebnice Manda byla zřejmě velmi oblíbena, vzpomínalo se na ni i v 16. století, kdy již patřily Kozlovců lázně jinému majiteli. Termín Manda se ustálil pro areál lázní a sousedící hradební věž. Potom lázně zanikly a zůstala hradební věž Manda.

O tom, kdy vlastně byla Manda zbořena, se údaje různí. Většinou se uvádí rok 1904, který také je uveden na průčelí biskupského gymnázia, postaveného po zboření Mandy. Časopis Technický JIH uvádí rok 1903 a Karel Pletzer rok 1905. Přesně to dokládají Jihočeské listy ze dne 9. března 1904 – „Stará hradební věž v Kněžské ulici odsouzena jest, jak známo, k zničení, aby otevřela místo k nově otevřené ulici, vedoucí z vnitřního města směrem k novému muzeu. S bouráním věže se právě započalo.“ Šlo to překvapivě (až podezřele) rychle. Noviny Budiovoj ze dne 15. března oznámily, že hradební věž v Kněžské ulici byla již zbořena.

Mezitím Budivoj informoval o úsilí Mandu zachránit v článku s názvem Bestia triumphans: „V poslední schůzi ústřední komise pro zachování uměleckých a historických památek referoval člen komise Neuwirth o zamýšleném zbourání posledního zbytku někdejšího opevnění města, věže Mandy v Kněžské ulici, pocházející ze 14. století, i učinil návrh, aby se komise proti tomuto vandalismu obce budějovické vyslovila. Návrh byl schválen, zdejší městské radě sdělen, ale tato oznámila presidiu komise, že zbourání věže je nutno z ohledů komunikačních a že se tak již provádí.“

V obecním zastupitelstvu měli většinu německy mluvící zastupitelé, kteří již předtím v roce 1902 schválili zboření hradeb, klínové věže a ubourání historické solnice v České ulici, takže snadnou většinou rozhodli i zbořit Mandu a prorazit průchod k novému městskému muzeu, tehdy převážně s německým vedením. K muzeu byl tenkrát z vnitřního města přístup jen kolem Německého domu (Armáďáku) nebo z ulice Vídeňské (Karla IV.) pozdější ulicí Muzejní (dnes Jirsíkova).

Obecní zastupitelstvo na zasedání dne 14. června 1904 dále schválilo, že část pozemku získaného zbouráním staré hradební věže v Kněžské ulici ve výměře 15 čtverečních sáhů bude prodána panu Šalamounovi Neubauerovi, a sice sáh po 200 K. Vedle v domě měl totiž Šalamoun Neubauer prodej mlýnských výrobků. Potom za 1. republiky prodej zemských plodin a obchodní jednatelství. V domě bylo také hokynářství Kateřiny Čermákové. Vlevo od Mandy v klasicistním dvoupatrovém domě sídlil v 19. století okresní soud. Dům byl zbořen v roce 1911, kdy v něm bydleli převážně chudší obyvatelé města. Široká tak byla proražena do Dukelské.

JAN SCHINKO