"Do poslední chvíle jsem měl stres, protože jsme řešili technický detail, na kterém mi ale záleželo. Chtěl jsem, aby bylo dobře vidět dolní i horní víčko oka. Působí to lidštěji," řekl autor videoinstalace Milan Cais, známý i jako bubeník kapely Tatabojs. Jsou to právě jeho oči, které z věží ve středu v noci hleděly do kraje. Světlomety s takovým výkonem, aby zvládli tuto videoinstaci nasvítit, se našly jen dva v republice, proto další dva dovezl autor ze Slovenska.



Nápad zapojit do "Umění ve městě", festivalu sochy ve veřejném prostoru, i jadernou elektrárnu se zrodil u Michala Trpáka. "Když jsme začali mluvit o tom, že umístíme nějaké dílo i na chladírenské věže, naráželi jsme na problém velikosti. Kdybychom například chtěli věže natírat, měla by barva takovou hmotnost, že by mohla výrazně narušit jejich statiku. Byl jsem příjemně překvapený vstřícností ze strany vedení elektrárny a jejich nadšením, se kterým do toho šli," řekl Michal Trpák o dominantě letošního "Umění ve městě."

Středeční akce přivedla pod chladící věže asi stovku diváků, kteří se přišli uměleckým dílem s velmi krátkým trváním, pokochat. Jejich auta zaparkovaná u krajnice i mírně zpomalila provoz. Ostatní auta projížděla místem ohleduplně.