Sice bydlí na zámku, ale volání přírody je volání přírody: mladý Vili se začal dvořit Polyxeně. Z krumlovského hradního příkopu je už z dálky slyšet klapání a bručení. Na Viliho přišlo medvědění, jak říká chovatel Jan „Míša“ Černý, který se kromě Marie Terezie zvané Maruška (ta do Krumlova přišla jako mládě v roce 1999) stará od loňského července i o dva dorostence, Polyxenu a Viléma.

„Říji mají jeleni, medvědi mají medvědění,“ vysvětluje se smíchem a lakonicky popisuje, co se teď v příkopu děje. „Poly je na páření ještě příliš mladá a Vilimu zatím nepodrží. On jenom klape, klape a dává jí najevo, že by rád, ale když na ní vleze, ona si sedne.“

Než Polyxena dosáhne pohlavní dospělosti, což bude kolem jejího 5. roku, dostane od veterináře pod kůži antikoncepční čip.

Když Poly a Viliho do Krumlova loni v létě přivezli, mělo se za to, že to jsou medvědí sourozenci, protože na pražském letišti, kde je celníci zabavili, doputovali spolu. Jak se nakonec ukázalo, příbuzní nejsou – a nejsou ani stejně staří. Z analýzy jejich DNA vyplynulo i to, že to jsou jiné poddruhy: Polyxena patří k nejmenšímu poddruhu medvěda hnědého, je to brtník, tedy medvěd eurasijský, zatím mohutný Vilém pochází z linie velkých rumunských medvědů.

Medvědář by se rád dočkal i mláďat, ale jednak jde o řízený chov, takže na odchov bude potřeba povolení, a jednak by to připadalo v úvahu až poté, co na světě nebude Maruška. V roce 2000 Jan Černý doma odchoval Kubu, Matěje a Vojtu, které jejich máma Kateřina odmítla, o tři roky později přišli na svět Honzík s Eliškou.

Zdroj: Deník / Zuzana Gabajová