Přesně tak trávily den před očima stovek návštěvníků vidovského zelnobraní Jiřina a Markéta Janešovy s Lenkou Hadovou z Roudného. Krouhání se ujal Bohuslav Zikeš


„Jsme tu od deseti hodin a pořád jen krouháme a šlapeme. No to, aby nás nezábly nohy, je jednoduchá rada. Občas si stoupneme do lavoru s teplou vodou, to se zahřejeme zvenku, no a zevnitř je dobrá slivovice,“ směje se Lenka Hadová. Úsměv na tváři neztrácí ani tehdy, když přiznávají, že je nakládání zelí čeká bezesporu i doma.


Dobrou náladou a vstřícností šetřit nemohou. Co chvíli se s nimi někdo z přihlížejících dá do řeči a vyzvídá správný recept na nejlepší kysané zelí. „Přisypeme do něj sůl a kmán, přidáme cibuli a kopr, ale každý si může do zelí přidat, co mu chutná. Někdo nemusí třeba kopr, někdo dává do zelí jabka, mrkev,“ nebrání se improvizaci. „Když se šlape s láskou a pak se o zelí člověk stará, je pak dobré,“ prozrazují s úsměvem důležitou součást osvědčeného receptu.


Přitakává i školačka Klára Prášková, která si právě nabrala hrst čerstvě nakrouhaného zelí, aby ochutnala. „Dobrý,“ chválí si. Protože je místní, zelnobraní si nenechá nikdy ujít. Tím spíš, že doma zelí nenakládají.


Zelnobraní si ovšem nenechaly ujít ani další zhruba čtyři tisícovky návštěvníků. Především ti také mají zásluhu na překonání loňského rekordu v délce náhrdelníku, jak jinak – ze zelných hlávek. Oproti loňsku je o třináct metrů delší. „Naměřili jsme dvě stě osmdesát metrů,“ pochlubil se starosta obce Tomáš Šedivý cifrou, která by mohla až do příštího zelnobraní zdobut Českou knihu rekordů.