Viewegh: Bez dobré vůle vztah odumře

Tvrdím jedno: láska neexistuje. Alespoň ne v našem maloměstě. Kdyby se tu někde schovávala, musela bych ji za těch 18 let najít.

Tak začíná povídka o třicátnici Káče hledající lásku, kterou četl ve čtvrtek Michal Viewegh studentům na Jihočeské univerzitě. Dvacet Čechů a šestnáct Rakušanů je v Budějovicích na třítýdenním Letním kolegiu, kde společně překládají, učí se reálie obou zemí a navštíví i Temelín. Viewegh byl po Petře Hůlové druhým autorem, který jim tento týden představil své dílo. „Na letní lásky už jen vzpomínám,“ říká v rozhovoru sedmačtyřicetiletý spisovatel.

Jaký máte vztah k němčině, která se na Letním kolegiu učí?
No chladný, řekl bych. Německy jsem se učil asi v páté třídě rok s babičkou, která byla němčinářka, ale nějak to nedopadlo. Takže jsem se německy nikdy nenaučil. Ten vztah je rozpačitý.

Na letní školu do Budějovic jste přijel už podruhé během tří let. Máte tady nějaké místo, které vám přirostlo k srdci?
Do jižních Čech jezdíme často. Jezdívali jsme léta s rodiči na Šumavu do Borových Lad, to bylo jejich oblíbené místo. Mimochodem, teď jsem tam byl znovu, prachatická knihovna organizovala akci Na kole po knihovnách, takže jsem jel v koloně veteránů automobilů. Byl jsem ve Volarech, v Borových Ladách, v Lenoře, ve Strážném i v Horské Kvildě, v takových malých knihovnách.

Poznával jste ta místa?
Ano. A když děláme pánské jízdy, vždy jednou ročně máme Šumavu, takže jsme byli třeba na běžkách na Klostermannově chatě. Jezdíval jsem číst do budějovické kavárny Měsíc ve dne, byl jsem tady před mnoha a mnoha lety na gymnáziu. Navíc jsem dnes přijel ze Sázavy, takže to mám o třicet kilometrů blíž než Pražáci.

Nyní píšete Povídky o lásce. Prožil jste někdy nějakou, alespoň platonickou, v Českých Budějovicích?
Ptáte se šťastně ženatého muže, takže asi tušíte, jak bude znít odpověď. Mám tady kamarády, řekněme. Myslím, že v Deníku roku 2005 snídám s jednou kamarádkou jménem Eva na budějovickém náměstí, to samozřejmě nemohu popřít.

Jak pokračují práce na scénáři k filmu Román pro muže?
Dělali jsme nějaké obhlídky, byli jsme s režisérem Tomášem Bařinou, který by to měl dělat, na jaře v Tatrách. Já končím novou knížku, Povídky o lásce, a doslova v nejbližších dnech bych měl začít psát ten scénář.

Převažují mezi těmi povídkovými láskami šťastné, nebo nešťastné?
Já bych řekl, že je tam zřetelný posun od Povídek o manželství a o sexu. Zatímco hrdinou těch prvních povídek byl promiskuitní alkoholik Oskar, teď jsou to hrdinové nejrůznějšího věku, muži i ženy. A jsou to různé podoby lásky. I ten širší záběr snad o něčem vypovídá. Ty povídky nemají samozřejmě vždy zdaleka happy end, ale není to tak jednostrunné jako ta první sbírka.

Máte vy sám nějaký recept na tu lásku šťastnou?
Platí to univerzální, že vztah je především práce. A pokud do vztahu neinvestuji čas, dobrou vůli, energii a kreativitu, tak odumře. A on může odumřít i vztah, do kterého strašně investujeme, to taky záleží na štěstí a na náhodě.

Je léto. Jaký je váš vztah k letním láskám? Bolí méně než ty dlouhodobé?
Musel bych opakovat svou odpověď na jednu z předchozích otázek… Na letní lásky už jen vzpomínám.