Svátkem vietnamské komunity byla sobota s festivalem Ahoj Viet Nam. Stovky návštěvníků, stovky spokojených.

Mladá blogerka Do Thu Trang např. odhalila, že Vietnamci jsou hodně pověrčivý národ věřící v čísla, rituály, jehož datum svateby se vypočítává numerologicky a podle hvězd. „Často se mě lidé ptají, jak lze sbalit Vietnamku. Odpověď je snadná: jako každou jinou ženu. Jen očekávejte, že to budete mít těžké s jejími rodiči, hlavně s maminkou,“ upozornila Do Thu Trang, jejíž blog např. poskytuje hlášku: „Řidičák máme proto, abychom mohli jezdit pro zboží do Makra. Víkendy a prázdniny jsou proto, abychom to zboží z Makra rodičům pomohli složit.“

V sobotu vysvětlila pojem banán, banánová generace: „Je to označení mladých Asiatů, kteří vyrůstají v západní Evropě. Banán, protože jsme v uvozovkách uvnitř bílí a zvenčí žlutí. Když někdo poslouchá hip-hop, tak je zralej banán. Pokud zadáte na googlu anglický výraz banana kid, vyjede rejstřík rasově motivovaných nadávek. V Čechách pojem banán či banánové děti jako nadávku nevnímáme, většina nás se s tím označením identifikuje, protože je to pro nás jakási zkratka, vysvětlení toho, jak přemýšlíme, jak se chováme, a není to vnímáno pejorativně. Existuje i varianta pro černochy, jim se říká kokosy nebo oreo,“ vysvětlila blogerka.

Dlouhatánské fronty před stánky s národními pokrmy po celý den dokazovaly, na co se mimo jiné návštěvníci festivalu Ahoj Viet Nam těšili. Přijít a nedat si letní závitky, polévku Pho Go a další vychytané a chuťově vyvážené dobroty, nenapadlo snad nikoho. Kuchaři z budějovických vietnamských restaurací potěšeně kmitali a strávníci chválili. Markovi z Budějovic se dvěma malými děti a vipetem přišli prý hlavně na jídlo, protože vietnamská kuchyně jim chutná, ale pohltilo je i povídání s blogerkou, která objasnila, proč nejsou Vietnamci obézní. „Dost je to o střídmosti, i když se zdá, že toho hodně sníme. Ale jíme dlouho a hodně si přitom povídáme. A jsme hodně hodně masoví,“ přiblížila zvyky.

Výborné jídlo zajímalo i pětaosmdesátiletou Annu Voštovou. Nakukovala do misek, které si od stánku odnášely Lenka a Simona Pražákovy ze Zlivi, aby se inspirovala před zařazením do řady. „Zaujalo mě, jak ta slečna na pódiu povídala, že když nemá dva dny rýži, necítí se dobře. Taky ji mám ráda. Vietnamci jsou příjemní lidé a nás starší, kteří chodíme do jejich obchodů, si pamatují. Třeba jde vietnamská maminka s kočárkem, pozdraví a já si říkám, odkud tě znám? Jo, byla jsi na Lannovce,“ usmívá se Anna Voštová a staví se na konec fronty.

A jak jsou spokojeni studenti, kteří vydařený první ročník festivalu vietnamské kultury a gastronomie připravili? „Snažili jsme se, aby si to užili ostatní. Celý tým se radoval, že lidé byli šťastní. Pokud se zachová jádro týmu a seženeme finance, rádi bychom to, už se zkušenostmi, za rok zopakovali,“ řekl po skončení festivalu spokojený šéf pořadatelského týmu Martin Tasy, který jako ostatní věnoval přípravě akce hodně času a čeká ho dohánění v rámci studia obchodu a managementu v Innsbrucku.