Příští měsíc bude mít další možnost, protože dalajláma se zúčastní konference Forum 2000 a v sobotu 14. září od 13.30 v pražské Tipsport Aréně vystoupí s přednáškou na téma Laskavost a vzájemná úcta v dnešní společnosti. Naposledy byl v České republice nejvyšší tibetský duchovní v prosinci 2011, týden před smrtí prezidenta Václava Havla, s nímž ho pojilo velké přátelství a úcta.

Kdy jste prvně viděl dalajlámu?
Nejprve jsem ho viděl na mnoha obrázcích v asijských chrámech i obydlích, které jsem při cestách navštívil. Při putování po Indii už v roce 1995 jsem navštívil indickou Dharamsalu a doufal, že jej osobně potkám. Zrovna těch pár dní ale dalajláma trávil v meditacích a nevystupoval na veřejnosti. Takže na vlastní oči jsem ho viděl až po letech v Praze na setkání Forum 2000.
Vzpomněl jsem si v té chvíli na tibetské uprchlíky, které jsem potkával při dvouměsíční cestě v severní Indii i při obou návštěvách Nepálu, kde žije také několik větších tibetských komunit. Obávám se ale, že s nástupem maoistů k moci bude život pro uprchlíky v Nepálu trochu těžší.

Čím je pro vás osobnost dalajlámy tak důležitá a inspirující?
Dalajláma je symbolem nejhlubšího lidství s pevným základem víry. Skutečnosti, že duchovní podstatu člověka nelze ovládnout silou. Ukazuje všem, že vlídný pohled na okolní svět není slabost, ale naopak že láska a mír 
v duši pomáhá překonat lidem každodenní trable i projít zásadní životní chvíle. To, jak se v každé situaci cítíme, je jen na nás.
Dalajláma mě inspiruje klidem a láskou, se kterou přijímá svět i vlastní život. Na buddhismu se mi líbí, že ho necharakterizuje pasivita ani přehnané honění se za něčím.

I proto každoročně 10. března věšíte tibetskou vlajku, ačkoliv mnozí jihočeští politici akci nepovolují se slovy, že se tím situa-
ce Tibeťanů nezlepší a naopak uškodí vztahům s Čínou?
Je dobré si připomenout, že zatímco my si už přes 20 let užíváme svobody, je ještě na světě mnoho lidí, kteří, především kvůli své národnosti a přesvědčení, žijí v nesvobodě. Vyvěšování tibetské vlajky je tak aspoň symbolickým vzdáním úcty lidem, pro které je víra a tradice opravdu víc než fyzické pohodlí.
V globální ekonomice je těžké se obejít bez věcí, které by alespoň částečně nepocházely z Číny. Ale je dobré si uvědomit, že když si domů pořizujeme tuny čínských výrobků, na druhé straně světa tím sponzorujeme režim potlačující lidská práva. A nejen práva Tibeťanů.

Tibetská vlajka vlaje každoročně před budějovickou radnicí, ale před krajským úřadem ne.
Vedení Jihočeského kraje zastupuje nějakou politickou skupinu, která zkrátka s vyvěšováním tibetské vlajky nesouhlasí. Přitom věšení vlajky je vyjádřením názoru a podpory nesvobodným Tibeťanům. Vlajku proto nyní věším tam, kde to majitel nebo oprávněná osoba povolí. Například na Černou věž.

Co se dá dělat pro to, aby se situace Tibeťanů v jejich vlasti nebo situace tibetských uprchlíků ve světě nějak zlepšila?
My jim jako normální občané asi moc nepomůžeme. Symbolicky můžeme vyvěsit vlajku, ale praktická pomoc vyžaduje soustavnou práci 
a cílené projekty. Naštěstí 
v Čechách je pár organizací, které takovou práci dělají, jako třeba občanská sdružení Most nebo Namasté Nepál. Když jim přispějeme nějakou finanční částkou, tak opravdu pomohou konkrétním lidem, kteří pomoc potřebují.

Při letošním vyvěšování tibetské vlajky na Černé věži se objevil nápad utvořit příští rok velikánskou tibetskou vlajku z víček od plastových lahví na způsob kruhové mandaly, kdy lidé vysypávají barevné obrazce z písku. Co mu říkáte?
Jako zviditelnění tibetské problematiky a vyjádření solidarity s těmito lidmi by to bylo určitě dobré. Jenže kde vezmeme tolik víček a co pak s nimi uděláme? Pískové mandaly jsou přece ekologické, ty ať vítr rozfouká…
Možná že ale někdo tahle víčka od lahví sbírá na nějakou charitu, tak bychom je pak mohli poslat dál tam, kde jsou potřeba.