Dnes přinášíme svědectví těch, kdož hrůzných událostí nebyli ušetřeni.

ČESKOKRUMLOVSKO
close BENÁTKY ne, Parkán v Českém Krumlově. info Zdroj: archiv Deníku zoom_in Český Krumlov – Na raftu se pohyboval po druhé povodňové vlně ulicí Parkán v historickém centru David Heide, který v historickém domě na břehu Vltavy žije a provozuje vegetariánskou restauraci. Tu měl zaplavenou téměř ke stropu a v ní utopené veškeré zařízení. „Nejhorší byl samozřejmě úklid, když voda opadla. Ale na straně druhé si vzpomínám na spoustu dobrovolníků, kteří tady nezištně pomáhali. Díky tomu nejsou moje vzpomínky vyloženě chmurné. Ta solidarita, kterou povodeň způsobila, byla chvályhodná. Člun se hodil. Pluli jsme ulicemi a pomáhali i ostatním,“ připomněl si David Heide.

ČESKOBUDĚJOVICKO
close CHMURNO bylo v krajském městě. info Zdroj: Deník/Jaroslav Sýbek zoom_in České Budějovice – Co bylo na povodních nejhorší? „Ne to, že člověk přišel o majetek, ale o fotky! O vzpomínky! Už se nepodívám, jak vypadal dědeček nebo děti jako malé,“ nevyrovnal se se ztrátou Zdeněk Šafařík. Na dvoře v Hradební ulici měl na koze osmimetrovou plachetnici, která z ní odplavala. „Voda šla chvíli z jedné strany z Malše, za chvíli z druhé od Vltavy. Doma jsem utěsnil dveře, ale voda nadzvedla podlahu, takže jí bylo v obýváku 1,6 m,“ líčí Zdeněk Šafařík. A přidává radu: „Při povodni je třeba urazit kohoutky a prostor zaplavit čistou vodou!“

JINDŘICHOHRADECKO
close KAM dosáhla, ukazuje Stanislav Šašek. Foto: info Zdroj: Deník/Lenka Novotná zoom_in Stará Hlína – Tehdejší události má stále v živé paměti Stanislav Šašek: „Voda přišla hodně rychle. Měli jsme ji zároveň s vratama, na 180 centimetrů! Do baráku jsme pak docela dlouho vůbec nesměli. Spali jsme u švagra v Novosedlech. Baráky pode mnou už vodu neměly, ale u nás byla pořád. Všechno plavalo. Museli jsme všechno vyměnit. Matku jsem domů tenkrát vůbec nebral, aby to neviděla. Byl by to pro ni hrozný pohled,“ vzpomíná Stanislav Šašek. Strach prý nemá, nevěří, že by ještě někdy něco podobného mohlo přijít.

PÍSECKO
close TAM vystoupala, ukazuje Hana Tumpachová. info Zdroj: Deník/Libuše Kolářová zoom_in Písek – Hana a Rudolf Tumpachovi jsou zahradníky z povolání. Žijí a podnikají u soutoku Mehelnického potoka s řekou Otavou. „Dopoledne to ještě šlo. Když městská policie hlásila, že přijde vlna dva a půl metru, z přízemí jsme většinu věcí odnesli do prvního patra. Nebylo to nic platné. Při té druhé sahala voda do výšky přes čtyři metry. A přišli jsme o všechno,“ nerad na tu dobu vzpomíná Rudolf Tumpach.

Záznam z kazety VHS, co se prodávala v Písku po povodních. Poskytl jeden z návštěvníků stránek Deníku na facebooku: 

| Video: Youtube

Voda zničila veškerou úrodu, dům a jeho zařízení. Manželé i s rodinami dcer více než rok bydleli u příbuzných, než se opět mohli vrátit domů a pracně začít s obnovou zahrady, skleníků… „Byli jsme vyplaveni mnohokrát a nevíme, co nás ještě čeká, ale rozhodně se z toho místa nechystáme odejít. Naše předky velká voda nikdy nesrazila na kolena a my budeme v tomto boji pokračovat. Zahrada tu zůstane,“ zdůrazňuje Hana Tumpachová.

PRACHATICKO
close VÝŠKU hladiny ukazuje Václav Heinzl. info Zdroj: Deník/Vladimír Klíma zoom_in Husinec – „Po dvou dnech dešťů začala přetékat přehrada a Blanice o to rychleji stoupat. Voda byla po celém fotbalovém areálu půl metru pod břevny branek,“ vrátil se 15 let zpátky předseda Slavoje Husinec Václav Heinzl, který tehdy působil jako hráč. „Měli jsme jedny z nejmodernějších kabin spojených s tribunou, ale zdi praskly a celá stavba musela dolů. Po opadu vody byla obě fotbalová hřiště plná kamení. Odvezly se ho tři stovky náklaďáků. Rekonstrukce areálu trvala dva roky a my museli do azylu,“ doplnil Václav Heinzl.

STRAKONICKO
close POVODEŇ tady pořádně zametla. info Zdroj: Deník/Miloš Vrátný zoom_in Metly – „Nevěděli jsme, co budeme večer jíst nebo kde spát. Vůbec se tomu, co se stalo, nechtělo věřit,“ vzpomíná na ráno, kdy viděla spoušť po protržení hráze rybníku Metelák, 76letá Marie Lukášová. I když tu noc, kdy přišla apokalypsa, přespávala u příbuzných v Zámlyní. Dům, v němž žila s rodinou, byl nakonec zbourán. Do roka vyrostl nový. „Ale nemůžu si tady dodnes zvyknout, doma jsem pořád v původním…“ Velká voda jí odnesla prstýnek od manžela. „Ale tenhle řetízek byl v krabičce a zachránil se. Od té doby ho pořád nosím,“ ukazuje Marie Lukášová.

TÁBORSKO
close VODA vystoupala do dvou metrů. info Zdroj: archiv Marie Štefanové zoom_in Sezimovo Ústí – Na okamžiky, kdy se rozbouřená Lužnice stále více přibližovala, Marie Štefanová nikdy nezapomene. Jakmile začne podobně hučet, nevěstí to pro ni nic dobrého. V roce 2002 měla v domě vodu ve dvou metrech. „Co mi jako první vždy přijde na mysl, je bahno. Spoušť. Lidská závist, že jsme si po částečné demolici nově postavili,“ vzpomíná. Z domu ještě mnohé stihla vystěhovat. I zvířatům zachránit život. Než ho museli opustit, jezdili po bytě ve člunu. Při návratu zase hrozilo, že ke všemu ještě vyhoří. Místo úklidu domu tak museli vystěhovat přes vagon sena, které by se mohlo vznítit. Naštěstí přišli pomocníci.