Pro většinu účastníků je to závod, pro některé zase příležitost zažít něco neobvyklého. „Hlavně v klidu dojet," řekl ke svým cílům Robert Ouředník 
z Vyššího Brodu. Akce se účastní počtvrté. Poprvé jel 
na kajaku, loni a předloni 
na zadáku v kanoi. Na háčku by nejel, protože je „nervozní", když před sebou nevidí loď. „Kdyby to bylo za 22 nebo 21 hodin, bylo by to hezké," zmínil k očekávanému času Robert Ouředník, jehož háčkem je František Dušátko.

Jihočechy zastupoval včera na startu i Pavel Putzer z Dolního Dvořiště, závodící za Kaplici. „Vloni jsme byli poslední a předposlední na deblkanoi," naznačil Pavel Putzer, že se Jihočeši nebudou hnát za rekordy.

Dobrou pohodu před startem  dosvědčila i závěrečná slova Roberta Ouředníka před odchodem k vodě. Na dotaz Deníku, jestli chce něco ohledně závodu doplnit, nasadil výraz hollywoodských hvězd 
a konstatoval: „Děkuji rodičům, že mě dobře vychovali 
a tatínkovi, že mě naučil pádlovat." Vážněji pak dodal, že je už od tří let na řece. O několik chvil později se 23 posádek kanoí a kajaků, včetně jedné dračí lodě vydalo do Prahy.

A nebylo to bez rizika. Za hlasitého bubnování se posádka dračí lodě tak opřela do vody, že jednoho z kajakářů vlna od jejich lodi málem poslala ke dnu hned na startu. Závod se dojíždí, prakticky se nevzdává. Akci zvládne i mírně trénovaný člověk. A nejhorší okamžik? „Další den ráno vsednout do lodi s vidinou těch kilometrů před sebou," říká Tomáš Vaněček z Českých Budějovic, který jel maraton  předloni a letos pomáhal se startem. „Byl to silný zážitek. Jak se říká, zážitek nemusí být pozitivní, ale musí být silný, 
a to byl. Druhý den jsem měl šestnáct puchýřů," se smíchem dodal Tomáš Vaněček.

Závod končí oficiálně v neděli v 16 hodin v pražských Hodkovičkách.