„Pitná je jen taková voda, která neobsahuje parazity, mikroorganismy ani jiné škodlivé látky v množství, které by překračovalo limity,“ upozorňuje vedoucí oddělení rozvoje společnosti VAK Jižní Čechy Jan Jindra.

Zatímco v podzemní vodě jsou častým jevem vysoké koncentrace železa, manganu, radonu či oxidu uhličitého, povrchová je zase daleko méně chráněná proti biologickým činitelům.

Platí to i o oficiálních zdrojích pitné vody, spotřebitel má ale jistotu, ža voda projde potřebným procesem úpravy. „Pro každou úpravnu platí program kontroly, voda na výstupu musí splňovat všechny hygienické limity. Nezávisle na vodohospodářích kvalitu pitné vody kontroluje i hygienická služba,“ podotýká Jindra.

Domácí zařízení

Právě pravidelné kontroly chybí naopak domácím doúpravnám vody, jejichž filtry se mohou snadno kontaminovat a spotřebitel pomnožení bakterií nezjistí, dokud neonemocní. Ani úpravny pracující na principu osmózy nejsou ideálním řešením, produkují prakticky destilovanou vodu prostou minerálů a k pití tedy nevhodnou.

Také v místech, která nejsou napojená na veřejné vodovody, či v domácnostech, které spoléhají na vlastní studnu či vrt, radí odborníci kvalitu vody bedlivě hlídat. „V těchto případech není dáno, jak často a v jakém rozsahu by měly být zpracované analýzy, ale zapomínat by se na ně nemělo,“ doporučuje vedoucí laboratoří Karel Janowjak.

Rozbory

Zkušenosti z prováděných rozborů ukazují, že až 66% vrtů a studní neodpovídá požadavkům na kvalitu pitné vody. „Je to na vlastním uvážení, ale pokud má spotřebitel podezření na zhoršenou kvalitu, stačí, když se mu voda nezdá na pohled, měl by si nechat rozhodně alespoň krácený rozbor udělat. Minimálně jednou za rok by měla voda projít laboratorní kontrolou, ta problematická alespoň dvakrát. Dalším důvodem k rozboru je možná kontaminace při povodních, intenzivní zemědělské činnosti či vlivem sucha,“ říká Janowjak.