Na severní straně náměstí stojí blíže ke Krajinské dům č. 10, který patřil po několik generací rodině Lamplů. Podle novin Budivoj z roku 1876 jednou z nejstarších rodin zdejších jest rodina Lampla voskáře. Již roku 1653 byla rodina v držení svého domu na náměstí.

Údaj Budivoje je nepřesný, protože v roce 1653 vlastnil tento dům na náměstí Jan Storch a od něho koupil dům kramář Vavřinec Zeitz. Lamplů měli dům na rohu Krajinské a Hradební. Dům č. 10 na náměstí měl v držení až Wenzl Lampl před rokem 1795. Od té doby nepřetržitě až do období 1. republiky, kdy majitelkou domu byla Terezie Lamplová a děti. V únoru 1892 nalezli zedníci při bourání zdi v domě pana Lampla na náměstí dvě bedny se zlatými a stříbrnými penězi. Podle majitele domu ukryl peníze jeho otec v roce 1866, když se blížili Prusové.

Lamplové vyráběli a prodávali svíčky všeho druhu, jiné voskařské zboží a mýdla. Po roce 1904 převzala voskařskou výrobu firma V. Zbořil    a syn (dříve Lampl), tovární výroba kostelních svíček a mýdla. Voskařství jistě vynášelo, jak o tom svědčí Lamplův poklad, ale ve 20. století zájem asi poklesl (ve městě se usadilo více voskařů a mydlářů), poněvadž voskařská firma V. Zbořil a syn přihlásila jako živnost také obchod módním a střižním zbožím.

V domě měl též krám Antonín Schwetz, který nabízel kvasnice, žloutky z vajec, výbornou uherskou mouku a čerstvá povidla česká. V roce 1904 bylo v části domu papírnictví Johanny Kaufmannové a ještě se do podloubí vešla Rosa Bettelheimová s galanterním, krátkým a hračkářským zbožím. V roce 1923 si živnost „prodej papírového zboží" Jana Kaufmannová (to už se opsala česky Jana) odhlásila.

Nenápadné průčelí domu vedle sousedních výpravných a známých domů skrývá goticko renesanční jádro. Vedle vlevo stojí Puklicův dům s věží, vpravo dům s bustou císaře Trajána. Podloubí je zaklenuto valenou klenbou s výsečemi. Uvnitř domu v síni je valená klenba a v komoře dvojice gotických křížových kleneb. Pozdně gotický dům byl ale „pořád" zevně předěláván. Nejprve v módní vlně ve 2. polovině 16. století obdržel dům renesační štít a sgrafita (podle jedné veduty měl po stranách ozdobné věžičky jako Wortnerův dům). Měl dvě pultové střechy se sklonem do osy domu, kde byl u hlavní římsy okapní kotlík, od něhož vedla okapní roura na chodník.    

V 19. století se renesanční štít uboural a obě střechy nahradily tuctovou podélnou sedlovou střechou. Kdyby všechny střechy domů na náměstí byly přestavěny na podélně sedlové, určitě by básník Jan Neruda nepovažoval město za českou Florencii. Fasáda dostala historizující štukový dekor, ale i ten se zase částečně otloukl. Navenek zůstaly gotické oblouky arkád loubí.

Před 2. světovou válkou sídlila v podloubí firma Heinrich Schick galanterní zboží. Roku 1932 vedla obchod po manželovi vdova Emma Schicková. V domě se usadil pekař František Brouček s manželkou Sylvestrou a pekařským pomocníkem Václavem Bedlivým. Po roce 1945 tu zlatník Josef Švehla nabízel  zlaté        a stříbrné zboží, výrobu snubních a ozdobných prstenů. V obchodě galanterním zbožím pokračovala po firmě Schick Ludmila Jodlová. Přibrala si ještě prodej prádla. Kolem roku 1950 obchody zanikly. Ještě se držel zlatník Švehla, ale podle pamětníků musel pak vstoupit do družstva.

Přízemí domu bylo později propojeno se sousedním Puklicovým domem na rohu Krajinské, kde se prodávaly klobouky a čepice. V roce 1990 se v podloubí zařídila firma Gloria, telekomunikační a výpočetní technika. Nyní sídlí v podloubí zase zlatnictví.

JAN SCHINKO