Tak informovala 2. prosince 1967 Jihočeská pravda o otevření nového obchodu.
Přesně po čtyřiceti letech ode dne, kdy se ve Vrbence prodal první chléb, mléko či máslo, se sešly bývalé prodavačky, aby zavzpomínaly na svou někdejší práci.

Báječný kolektiv

„Byli jsme báječný kolektiv, pro Vrbenku jsem žila,“ vzpomíná s nadšením Zdeňka Tylová, která v obchodě pracovala jako pokladní skoro dvacet let. Je také její zásluhou, že se parta téměř čtyřiceti prodavaček, které Vrbenkou prošly, po tolika letech znovu setkala.


Na směně tehdy bývalo třicet až třicet pět pracovnic. „Byla jsme jedna z nejvzornějších prodejen, večer jsme nešly domů, dokud jsme všechno zboží nedoplnily, všechno neupravily a neuklidily. Ráno to byla vždy výstavní prodejna,“ nešetří chválou Zdeňka Tylová.

Na konci petice

Objekt samoobsluhy Vrbenka byl postaven v roce 1967 na konečné autobusu, vedle něj už od roku 1959 stálo na místě starší stodoly Vodova statku kino Mír. Vznikl tak komunikační uzel, kam i lidé z města jezdili do kina.


Vrbenka byla opatřena velkým neonem. „Ceny potravin byly všude stejné, takže oblíbenost Vrbenky spočívala asi v tom, že samoobsluha měla velkou plochu, velký výběr, před byla konečná a vedle kino,“ soudí Jan Schinko.


V roce 1993 byla Vrbenka zařazena do velké privatizace a objevily se podnikatelské záměry využít objekt i jiným účelům než k prodeji potravin. Proti tomu se postavili Suchovrbenští a sepsali petici, aby na místě Vrbenky zůstaly potraviny. Uspěli. Po několika letech zde otevřela prodejna Albert.

Rohlík za třicet haléřů a mléko za dvě koruny

„Dřív to byly takové malé rozházené obchody, a potom se všechny sloučily do Vrbenky. Já jsem tam byla až do důchodu, skoro dvacet let. Byl tam dobrý kolektiv, proto se taky scházíme,“ vzpomíná Jitka Scheinpflugová , která ve Vrbence pracovala od začátku v roce 1967.


Na čtvrteční oslavu v restauraci poblíž bývalé Vrbenky přinesly prodavačky staré fotografie, koláčky a dortíky z vlastní výroby a nad kávou či sklenkou vína vzpomínaly třeba na to, jak bodovaly v krajských i celostátních soutěžích.


„Byly jsme náhodou s Boženkou Neckářovou nejlepší v soutěži pokladních, třikrát jsem vyhrála v celostátní soutěži. Nešlo o moje jméno, ale byla jsem ráda, že můžu reprezentovat Vrbenku,“ vypráví Zdeňka Tylová. Soutěž pokladních spočívala v přesném a co nejrychlejším markování.


A čísla si dobře pamatuje dodnes. Tehdejší ceny potravin s přehledem vytahuje z rukávu, jako by to bylo včera. „Rohlík byl za třicet haléřů, máslo za deset korun, mléko za dvě,“ vyjmenovává.


„Chodila jsem tam jako malá. Ty prodavačky si pamatuju a dodneška je potkávám. Byla jistota, že je tam vždycky najdu,“ zavzpomínala před obchodem Markéta Procházková ze Suchého Vrbného.

 

CENY NA STEJNÉM MÍSTĚ TEHDY A DNES

rohlík 30 hal. - 2,50 Kč

chléb (dříve 1,5 kg) 3,90 Kčs - 27,90 Kč

mouka 3,80 Kčs - 11,90 Kč

máslo 10,– Kčs - 38,90 Kč

mléko 2,– Kčs - 19,90 Kč

vepřové na řízky 30,– Kčs - od 109,90 Kč

Budvar 3,80 Kčs - 15,90 Kč

banány 17,– Kčs - 32,90 Kč

pomeranče 16,– Kčs - 22,90 Kč