Vybudoval dvě poutní místa v lese u Jankova. Voda i kameny prý dodávají energii

Tyto dvě tajemná místa lze nejlépe navštívit od parkoviště na rozcestí u rybníka nedaleko osady Chmelná. Je to jen několik set metrů pešky. Pramen před časem zvelebil a současnou podobu mu dal bývalý revírník Václav Broukal, který se o celý příběh rád dělí a také sbírá veškeré publikace a články týkající se místa zasvěcenému sv. Václavovi.

Žije už víc než deset let v hájence u lesa za Jankovem, čtyřicet let pracoval pro státní podnik Lesy ČR, nyní si užívá zaslouženého důchodu a klidu. „Vždycky jsem rád zveleboval okolí,“ říká. Na budování studánky i sousoší Svatá trojice rád vzpomíná a listuje ve fotografiích.

Místa vylepšuje a udržuje

Stavba začala 24. září 1999 a studánku vysvětili 27. září téhož roku. „To jsou všechno zajímavá místa. Kromě studánky  také Svatá trojice a dolů jsme dali ještě kámen v roce 2001 jednomu zesnulému myslivci. To je taková obvyklá trasa tady. Bylo o tom už napsáno hodně. Všechno si zakládám,“ začíná vyprávět.

Informace o lokalitě se dostala i do knihy, odborných časopisů a jezdí sem lidé z celé republiky. „Přijela dokonce výprava až z Kanady, vzal jsem je k prameni i trojici, byli nadšení,“ vzpomíná Václav Broukal. Do klenby vložil jako ozdobu kromě obyčejných minerálů i bohouškovické opály a kousek vápence, který si dovezl z Kypru z Apollonova chrámu.

close info Zdroj: Deník/Lenka Pospíšilová zoom_in Svatováclavský pramen a sousoší Svatá trojice u Jankova na pomezí Českobudějovicka a Českokrumlovska byly nápadem Václava Broukala (75).

„V místě studánky bylo dřív jen prameniště. Nechal jsem udělat i jezírka, v létě se tam lidé koupou,“ zmiňuje. Pravidelně se tam konají různé církevní obřady, třeba svěcení. „Dvakrát do roka tam také chodím uklízet, před Velikonocemi a svátkem svatého Václava. Tok je vždy zanesený listím,“ vysvětluje Broukal. „U jezírek se nachází i hraniční kámen. Je to původní mezník z roku 1765, který tam umístili za Marie Terezie,“ upozorňuje dále.

Studánka dostala jméno podle svého tvůrce, ale Václav se shodou okolností jmenoval i římskokatolický kněz Dvořák, který ji světil a stavba byla zároveň dokončena den před státním svátkem sv. Václava, 28. září. „Tak jsem si říkal, že je to moc náhod najednou a musí to být zkrátka Svatováclavský pramen,“ podotýká Broukal.

Jako kluk se před bouřkami schovával pod peřinu. Teď je loví, dávají mu energii

Českobudějovicko

I socha neznámé dívky má zvláštní původ. „To je také zajímavá historie. Tu jsem koupil od jednoho Jankováka. Původně měla být nad hrobem svého autora z Harrachova v severních Čechách, který ji sem daroval za nějakou práci,“ popisuje.

Zajímavé teorie má o obou „ukrytých“ památkách psychotronik Pavel Kozák. Jak již dříve řekl Deníku, má pramen energii blahodárně působící na člověka. Lidé tu podle něj mohou vodu popíjet a načerpat tak sílu. Páry dokonce posílit vzájemné vztahy. Za velmi silné energetické místo označil i boží muka s Pannou Marií a novodobé menhiry.

Svatá trojice z menhirů

S realizací sousoší Svaté trojice Václavovi Broukalovi na úpatí pomáhal i známý restaurátor a sochař Rudolf Rudovský. „Nechal jsem tam vytesat nápis: Viditelné patří času, neviditelné věčnosti. To mi připadalo takové příznačné. Je to část citátu z náhrobního kamene evangelického hřbitova. Našel jsem to v jedné knize a zalíbilo se mi to. Je v tom úžasná filozofie,“ míní Václav Broukal.

Vysvěcení se dočkalo i místo u Svaté trojice. „Dříve tam byla dřevěná kaplička, která podléhala rozkladu. Řekl jsem si dost a umístili jsme tam tři kameny symbolizující Svatou trojici. Největší a jeden z menších pochází z Vysoké Běty, poslední pak z Lipanovic,“ prozrazuje.

close info Zdroj: Deník/Lenka Pospíšilová zoom_in Svatováclavský pramen a sousoší Svatá trojice u Jankova na pomezí Českobudějovicka a Českokrumlovska byly nápadem Václava Broukala (75).

Největší z menhirů pak putoval do dílny sochaře Rudolfa Rudovského v Holašovicích. „On tam vytesal oltářík a vytvořil i sošku madony z nádherné růžové žuly,“ informuje Broukal.

Energie i záře na kopci

O samotném kopci koluje zajímavá pověst, kterou sepsal Karel Pinc. Přečíst si ji můžete níže. „Možná se trochu zakládá na pravdě, protože v 19. století na tom hřebenu bylo vidět zvláštní světlo. Místní tam pak měli pořádat výpravy s kosami a cepy, ale nikdy nic nenašli. To místo má i tak úžasnou energii,“ podotýká s tím, že když ho světili 10. června v roce 2001,  došlo k zvláštní události. „Tehdy tu byl psychotronik Ivan Píša. Namířil proti největšímu kameni spirálovou virguli a ona rotovala neuvěřitelnou rychlostí,“ vypravuje s tím, že i toto místo má neskutečné energetické vlastnosti. „Myslím, že proto tu kdysi lidé viděli i tu záři a neuměli si to vysvětlit,“ uzavírá Václav Broukal.