„Na vrbě sedí vodník, na hradě je bílá paní, koupou se tam různí naháči, máme funkční letní kino, v hospodě je obsluha nahoře bez," vyjmenoval několik snadno přehlédnutelných detailů jeden z pořadatelů výstavy Vojtěch Bušek. „Málokdo si toho ale všimne, pokud o tom neví," dodal s úsměvem.

Největším lákadlem pro oči jsou jezdící mašinky, od modelů historických parních lokomotiv až po moderní rychlík Intercity. „Většina modelů je dělaných ručně. Nad jednou lokomotivou se stráví několik tisíc hodin," prozradil Bušek.

Hlavní klubové kolejiště tvoří českobudějovičtí železniční modeláři, jichž je nyní v klubu 12 dospělých a 7 dětí, už 25 let. „Nikdy to není hotové, pořád se něco přidělává, mění a zlepšuje," dodal Bušek, který sám modelaří od dětství už 19 let.

Jedno z vystavených kolejišť řídil v sobotu i třináctiletý Denis Hrbek, který do kroužku modelářů chodí tři roky. „Mašiny mě baví," hlásil nadšeně. „Z domova jsem přinesl jeden model lokomotivy s vagonem, ten je ale koupený. Já zatím dělám stromečky a domečky, ale chtěl bych udělat i lokomotivu,"dodal.

Mezi stovkami návštěvníků výstavy, kteří se tlačili kolem kolejišť, se vyskytovali i amatérští modeláři a železniční fajnšmekři.

„Na výstavy sem chodím pravidelně, vždycky se řeší spousta modelářských problémů, od výroby modelů, lepení, barvení, shánění materiálu až po elektriku a zapojení," řekl pravidelný návštěvník Jiří Kubík.

Oproti tomu Miloslav Šimánek byl na výstavě poprvé. Dozvěděl se o ni z našich novin. „Bydlíme kousek odtud a vůbec jsem nevěděl, že tu něco takového je. Je to úžasné. Určitě by si to zasloužilo větší prostory se starými rekvizitami. Můj táta dělal na dráze, tak znám různé drážní procesy a systémy," nadšeně hovořil milovník železnice.

Výstava klubu železničních modelářů se koná třikrát ročně, o víkendu na den dětí v červnu, o víkendu kolem dvacátého listopadu a pak první víkend po Vánocích.