Jenže zdolat se tahle 9. nejvyšší hora světa nenechala. „Byla nebezpečná, to jsem čekal. Vylézt na ni ale bylo těžší, než jsem myslel,“ přiznal.

HORA. Obě tváře přívětivou i zlou ukázala české expedici Nanga Parbat.

ABY SI NAVYKLI
Pětitýdenní výprava pro něj a dalších osm odvážlivců začala loni v červnu v Islámábádu, odtud pokračovali do základního tábora. „Plán byl takový, že si zde dva dny poležíme, abychom si navykli. Skutečnost ale byla taková, že jsme hned další den došli založit C1, tedy první postupový tábor, prošli si trasu po ledovci, a pak se vrátili,“ vyprávěl Jiří Janák. „Nebylo totiž na co čekat, podmínky byly velice dobré,“ dodal.

V KRÁSE PŘÍRODY
Jenže se zdolanými výškovými metry se měnilo i počasí. Ve skutečné dobrodružství se výprava změnila se silným větrem a lavinami. „To víte, že jsem si říkal, proč já to vlastně dělám? Ale pak přijde člověk večer do stanu a vidí západ slunce, a najednou jsou všechny pochybnosti pryč,“ potvrzuje Jiří Janák tvrzení, že horolezectví není sport, nýbrž styl života.

PĚTKOVÉ LEZENÍ
Jeho samotného v cestě na vrchol „Nahé hory“, jak se Nanga Parbat v urdštině říká, zastavilo na C2 zranění. „Měli jsme před sebou zrovna zhruba stometrové lezení po kolmé stěně. Bylo to velmi těžké, člověk má na sobě ještě 20 kilo na zádech. S touto zátěží a nadmořskou výškou je člověk schopen udělat tři čtyři kroky a myslí si, že jsou jeho poslední. Každou sérii kroků pak musí pěkně dlouho rozdýchávat. Tam mi ze skály spadl na ruku kámen. Myslel jsme si, že je to naražené, po příjezdu do Čech se ale ukázalo, že mám rozdrcené dva články prstů,“ vyprávěl. Pokračovat pro něj tak dle jeho slov nepřipadalo v úvahu. „Čekalo nás dost těžké lezení, to s jednou rukou nejde. Byl bych navíc riziko nejen pro sebe, i pro ostatní,“ dodal s tím, že i tak je pro něj šest tisíc zdolaných metrů rekord.

NE NAPOSLED
Nedosažitelnou se stala hora i pro další členy jeho skupiny. Jediný, kdo z jejich čtveřice vyšel nahoru, byl Pavel Kořínek, to navíc tradiční cestou. Vystoupit na vrchol se podařilo dalším pěti účastníkům expedice. „Samozřejmě je mi líto, že mně se to nepovedlo,“ říká Jiří Janák. Už teď je ale jasné, že se skóre s horou pokusí v budoucnu vyrovnat. „Rád bych se tam vrátil. Až ušetřím a zapomenu na to, jak těžké to je,“ doplňuje.

Před sebou teď má jinou výzvu – Tibet. „Mělo by se jednat o sedmitisícovku a prvovýstup. Zatím se ale snažíme zjistit, kolik by to stálo, protože teď zrovna nikdo zase tolik peněz nemáme,“ dodal.

Přednáška
Poslechnout si zážitky a zhlédnout video z výpravy na Nanga Parbat bude možné 1. března v Lezeckém centru na Lannovce. Vyprávět bude Jiří Janák a Pavel Kořínek, který došel až na vrchol.