Ti, co distanční školu zanedbávali, neuniknou přezkoušení, ostatní dostanou známky. Alespoň na velešínské střední škole a učilišti. „Ministerský pokyn o slovním hodnocení byl určet především pro základní školy, my budeme hodnotit známkami jako jindy,“ říká ředitel školy Milan Timko. „A ty žáky, kteří se distanční výuce vyhýbali, i když jsme všem, co to potřebovali, zapůjčili počítače a poskytli jim přednabité karty s daty, hodnotit nebudeme, budou si muset látku doplnit a budou později komisionálně přezkoušeni“

Ke slovnímu hodnocení přistoupili v ZŠ ve Frymburku. „My už jsem si ho vyzkoušeli na jaře a budeme v tom pokračovat. Měli jsme i několik bojových porad,“ řekla Marcela Rizáková, zástupkyně ředitelky s tím, že finální hodnocení dostanou žáci formou dopisu společně s vysvědčením se známkami. „Je to pro učitele spousta práce navíc, ale vidíme v tom smysl. A oceňují to i rodiče a děti,“ dodává zástupkyně.

V hornoplánské základní škole budou rozdávat známky, na slovní hodnocení tam nejsou připravení. „Děti během distanční výuky měly dost možností všechny úkoly vypracovat a poslat je do školy a učitelé si před Vánocemi všechno překontrolovali i v sešitech, podkladů pro známkování tedy máme dost,“ vysvětlila zástupkyně ředitelky školy Jana Klímová.

Kombinaci známek a slovního hodnocení dostanou stejně jako na konci minulého školního roku děti ze 4. ZŠ Vajgar v Jindřichově Hradci. Podle učitelky Renaty Keslerové jsou všichni žáci moc šikovní, plní úkoly, v hodinách pracují. „Vidím ale, že už je distanční výuka pro děti hodně unavující.“

Distanční výuka nedělá studentům ani pedagogům prachatického Gymnázia problém, zvykli si. Už po jarním distančním vyučování bylo podle slov Jany Dejmkové, ředitelky Gymnázia v Prachaticích, jasné, že výuce na dálku není konec, a tak se škola důkladně připravila. "Máme jasná pravidla, kolik musejí mít studenti v jednotlivých předmětech známek, aby mohli být klasifikováni. Při distanční výuce je to sice o něco méně, ale já ve svých předmětech mám u studentů známek stejně, jako by byli na výuce prezenční. Já i moji kolegové máme jak studenty normálně klasifikovat," vysvětlila s tím, že škola možnosti slovního hodnocení nevyužije.

"Na to bychom museli být dlouho dopředu připraveni a stanovit předem jasná pravidla. Někteří kolegové ale vyučují z domova. Neměli jsme dostatečný prostor se na možnost slovního hodnocení připravit," zdůvodnila. Ani prachatičtí gymnazisté si do školy příští týden pro vysvědčení nepůjdou. Své hodnocení znají jak oni, tak jejich rodiče ze systému bakaláři. Vysvědčení dostanou ve chvíli, kdy se zase vrátí do školních lavic k prezenční výuce.

Studenti prachatického gymnázia jsou známkováni za své výkony, ale Jana Dejmková doplnila, že zároveň se přihlíží také k účasti při společných hodinách či aktivitě v nich. Problém se prachatickými studenty není ani při písemných testech. Dostanou zadání a čas na vypracování. Přesně vědí v kolik mají vypracovaný test vrátit svému vyučujícímu zpátky. "Já osobně většinou připravuji test ve wordovém dokumentu, do kterého mohou studenti rovnou vpisovat. Je ale jasné, že v některých předmětech to nejde. Takže studenti tisknou, doplní a následně naskenují zpět do systému školy," popsala s tím, že žádný problém s technikou nebylo potřeba řešit. Školní teamsy umožňují hrát si s časem odevzdání. "A pokud to někdo například o minutu dvě nestihne, domlouváme se ihned a pošle vyplněnou práci jiným způsobem. Jsme tolerantní," uvedla ředitelka prachatického gymnázia. Také opisování nebo taháky jsou podle ní výjimečné. "Pozná se to. A pokud by někdo poslal práci svého spolužáka, lze to odhalit ve vlastnostech jednotlivých dokumentů. Nic takového se ale u nás neděje," zakončila Jana Dejmková.

Naprostá spokojenost, rozmrzelost i pochyby nad úrovní znalostí, tak hodnotí jihočeští rodiče výsledky distanční výuky svých ratolestí.

Podle Libuše Vachové ze Sezimova Ústí je výuka na dálku pro jejího staršího syna Matěje ideální. „Online vyučování má denně zhruba dvě hodiny, s paní učitelkou zvládají i věci, které by měl dělat doma sám. Musím říct, že skoro nevím, že chodí do školy. Nemusím ho ani nijak kontrolovat. podle slov jeho třídní učitelky patří k těm žákům, kterým distanční výuka vyhovuje víc než prezenční, protože ho při ní nikdo nevyrušuje a učí se čistě za sebe,“ vysvětlila. Písemky v online výuce nepíše, místo toho řeší pravidelně Scio testy. „Jejich učitelka do nich přímo vidí a ví tak, jaké chyby dělají či kde mají nějaké mezery,“ uzavřela Libuše Vachová.

Zkušenost s distanční výukou má také maminka Jana Krupauerová z Písku. Její desetiletý syn navštěvuje čtvrtou třídu. „Je to oproti jaru výrazně lepší. Dříve jsem mu musela hodně pomáhat a tisknout všechny věci školy, teď už je samostatný a jede si ve svých kolejích. V podstatě se o to nestarám,“ líčí maminka Jana a dodává, že synovi ale škola už hodně chybí. „On do školy chodí rád, on-line výuka ho nebaví, už by chtěl být ve škole fyzicky,“ dodává.

Podle ní se po návratu do lavic projeví velké rozdíly ve vzdělanosti mezi jednotlivými dětmi. S tím souhlasí i Petra Kurschová ze Strakonic. „Pololetní vysvědčení rozhodně nebude odpovídat schopnostem dětí,“ říká maminka tří dětí. Co tím myslí? „I pro celou řadu dospělých lidí je těžké mít pevný denní režim, plnit jednotlivé úkoly, když pracují z domova. A jak se to mají naučit malé děti?“ vysvětluje svůj názor Petra Kurschová. Tím, že se děti tak dlouho učí z doma, navíc přicházejí nejen o vzájemné vztahy, ale také pomoc spolužáků. „A stejně jsou na tom učitelé, kteří mohou jen věřit, že děti a rodiče hrají tuto hru poctivě. Když žák, který má trojky a čtyřky, píše najednou zadané úkoly na dvojky, je to podezřelé. Jak má potom učitel udělat odpovídající vysvědčení? To by musel být vševědoucí,“ myslí si Petra Kurschová.